Historie
↑ Otto Bauer. Jeho spisy jsou základem austromarxismu. Revoluční kvas je v drobné tvořivé práci, nikoli ve zbraních a revoluci. Nepřipomíná nám to někoho, kdo kázal o odrakouštění?
publiku veškeré kulturní dění ve Vídni, nejnovější inscenace, včetně obsazení, režie, scény, dramaturgie a tak dále. To podle Wagnera dokládá to, že skrze divadelní kritiku je proletariát vtahován do světa buržoazie. „Nepřispívá tedy divadelní kritika, navzdory všem dobrým úmyslům a jistě nechtěně, k poměšťanštění proletariátu?“ Vzdělávání proletariátu je určitě žádoucí věc, ale hrozí, že proletariát nezůstane sedět s časopisem doma, ale zamíří do divadla a kina osobně, a tím se bude podílet na vykořisťování vlastní třídy. Funkce takových kritik má být edukační, nikoli marketingová. I to je doklad toho, že velkoměstský způsob života byl proletariátu vlastní již tenkrát a že se vedení města, mezi jehož starosty patřil Jakob Reumann či Karl Seitz, o to snažilo. A také nesmíme zapomenout, že Bildungsarbeit byl jedním ze stranických periodik sociální demokracie, kde se občas střetávali austromarxisté orientovaní spíše prakticky a konsenzuálně (Karl Renner) s teoretiky (Otto Bauer), což se pak projevovalo i v redakci.
K výchově či kultivaci nového člověka sloužila ve Vídni první republiky nejen kultura, ale i nejrůznější sportovní spolky, autoklub či dětské spolky. Nic, co by bylo ryze nové. Obavy některých levicových intelektuálů o ztrátu revolučního kvasu lze pochopit, na druhou stranu je třeba docenit snahu těch osobností v radě města, zemském sněmu i vládě (Karl Seitz, Jakob Reumann, Hugo Breitner, Julius Tandler, Otto Glöckel a jiní), kteří dosavadní kulturní produkci dovedli přiblížit dělnictvu, a dali mu tak možnost zapojit se do života buržoazie, díky čemuž nedošlo k rozevírání pomyslných sociálních nůžek. Kulturní dědictví se podařilo jednak zachovat, jednak předávat i dál a získávat pro ně další vrstvy obyvatelstva, kterému by jinak bylo upřeno. Byla literatura a kultura „využívaná“ ve jménu něčeho? Je zcela oprávněné nepřipisovat literatuře Stará a nová kultura společenskou funkci a hodnotit ji čistě z úzkého, textově inherentního Ještě radikálněji než Wagner se estetického hlediska, ovšem dvojsečný o více než deset let později v roce potenciál kultury přetvářet společnost 1931 o buržoazním kontextu proleje stále přítomen — podobně jako tářského umění vyjadřuje v článku ve všem dalším lidském působení. „Socialistická zábava a kultura“ mladý literární kritik Leo Kofler (1907—1995), V rudé Vídni nešlo zřejmě ani tak o to, vytvářet něco nového, ačkoli akcenty který volá po překonání buržoazního osvícenského sociálního inženýrství tu způsobu prožívání kultury a vytvoření byly patrné, jako spíš uvést do chodu kultury nové, proletářské, angažované. zuboženou společnost a nabídnout jí Buržoazní projevy umění, které ze své po hrůzách války trochu nadějnější podstaty tuto angažovanost postrádají vyhlídky do budoucna. Rakousku a zaměřují se jen na zábavu a únik vlastně po první světové válce nic moc z reality, jsou tím pádem odsouzeny než kultura nezbylo. Pro proletariát se k zániku. Koflerovi vadí například toho vykonalo mnoho a řada lidí se i oddávání se modernímu tanci, čímž dočkala změn, o nichž si před válkou má patrně na mysli swing. mohla nechat jen zdát. Na druhou stranu byly v rakouské metropoli poNikdy se neprosadily formy umění, loženy solidní základy pro další rozvoj výchovy a společnosti, které by kultury a osvěty již před první světonebyly zakořeněné v revoluční vůli vou válkou a už jen jazyková pestrost k novému. Každý společenský pořáměla jistě příznivý dopad na vnímání dek odsouzený k zániku dává vzejít kultury a kulturních rozdílů i podobformám, které jsou netendenční ností. Nyní šlo o to, umět sdílet tento a bezúčelné [zwecklos], aby se sám kulturní substrát se všemi a nalézt sebou opájel. pojivo pro společnost žijící v novém, malém a nestabilním státě, který Podobně jako Wagner se vymezuje v dějinách čekaly ještě různé peripetie. vůči propagaci určitých kulturních Sazenice však byly částečně zasazeny. akcí, které nepokládá vzhledem k politické práci za smysluplné. Snad A z nich vykvetly růže. Rudé růže. míří i do vlastních řad sociální A aby mohly kvést dále, musí jejich demokracie: „Mnohem důležitější než zelené listy volně dýchat. získání hlasů pro sociální demokraty je sociální demokraty vychovat.“ Autor je učitel.
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285679