vycházíme. Pak se teprve člověk může zodpovědně rozhodnout, zda s dotyčným protějškem stráví zbytek života – a vyhne se tak traumatickému rozvodu. To by byl zajisté dobrý postup, kdyby to nebyl tragický omyl. Soužití na zkoušku ještě neznamená, že druhého dobře poznám. Často se totiž člověk ovládá a nechová se tak, jak je jeho přirozeností, protože si – třeba i jen mimoděk – uvědomuje, že je to zkouška, ve které chce obstát. Jak se vyjádřila jedna zkušená žena, která si po desetiletém soužití vzala svého druha: „Hned první den po svatbě jsem se nestačila divit, koho jsem si to vzala. Choval se úplně jinak, než jak jsem ho každý den viděla po celých deset let.“ Láska na zkoušku je stejný nesmysl jako smrt na zkoušku, narození se na zkoušku, porod na zkoušku. Žít se musí naplno, ne jen na zkoušku. Zkoušet vztah znamená doopravdy nemilovat, protože si druhého jen zkouším – a jaksi předem počítám s rozchodem. Ani děti člověk nemá na zkoušku, ale na
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285487