Díl druhý: JULKA „To nevím.“ Sklopí hlavu. „Já vím, že ty bys sem nikdy neodešel, ale…“ „Ale?“ Jurek významně nadzvedne obočí a nakloní hlavu. „Prostě nevím, co mám dělat. Vždycky jsem to věděla, a najednou to nevím.“ Ani Jurek neví. Vlastně rozčarování své ženy rozumí, vždyť to není tak dávno, co byl i on v podobné situaci. Proč ale Julka začíná zpochybňovat celý jejich život? Kdo má pořád poslouchat to její nadávání na Karvinnou, ty její chvalozpěvy na Ostravu? Proč chce utíkat, místo aby počkala na nějakou lepší příležitost? Proč proboha neumí být trpělivější? Zrovna když ve svých úvahách Jurek dospěje k tomu, že trpělivá Julka by nejspíše přestala být Julkou, přistoupí k jejich stolku elegantně oblečená starší dáma. „Promiňte, jestli se mýlím, ale nesetkaly jsme se v darkovských lázních před pohřbem Heinricha Larische?“ osloví Julku německy. „Přijela jsem tam tehdy s delegací Červeného kříže.“ Julka zvedne oči a ví, že nemusí pátrat v paměti. Poznala tu ženu okamžitě. „Ano, jsem to já,“ přisvědčí. „Ale tak to je nádherná náhoda, že jsme se tady dnes potkaly!“ jásá žena snad až trochu nepřiměřeně situaci. „Utkvělo mi v paměti vaše neobyčejné pracovní nasazení. Společně s kolegy jsme se tehdy shodli, že člověk jako vy je pro lázně i pro lazaret učiněným požehnáním.“ „Děkuji za uznání,“ uchýlí se Julka k další stručné odpovědi, protože netuší, kam tento rozhovor směřuje. „Pracujete ještě stále v lázních?“ „Ano i ne. Podílím se na přípravě změny provozu.“ „Je mi známo, že se v celém našem revíru chystají na poli zdravotního zabezpečení velké změny,“ pokyvuje dáma hlavou. „Ostatně můj muž je v nich aktivně činný.“ Ten určitě nevyplňuje kolonky v lejstrech, pomyslí si Julka uštěpačně, ale k ženě vyšle jen zdvořilý úsměv. „Nebudu vás už déle zdržovat,“ vycítí návštěvnice z úsečnosti Julčiných odpovědí, že nejspíše přišla nevhod. „Ale stále platí, 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285378