Ry t í ř S e d mi k rá l o v s t v í
Jediný vstup do Nezlomu tvořila dubová, železem pobitá vrata dvacet stop nad nimi. Dolní část schodů byla z kvádrů hladkého černého kamene ošlapaného tak, že uprostřed vypadal jako misky. Výš už vedly strmé dřevěné schody, které se v nouzi daly vytáhnout nahoru jako padací most. Dunk rozehnal slepice a bral schody po dvou. Nezlom byl větší, než vypadal. Hluboké klenuté sklepy a sklípky totiž zabíraly podstatnou část vršku, na němž trůnil. Jen nad zemí se věž mohla pyšnit čtyřmi podlažími. Horní dvě patra měla okna a balkony, ta dolní jen úzké štěrbiny. Uvnitř bylo sice chladněji, ale zase tak šero, že musel Dunk čekat, až si oči zvyknou. Manželka Shrbeného Sama klečela u krbu a smetala popel. „Ser Eustace je nahoře, anebo dole?“ zeptal se jí Dunk. „Nahoře, sere.“ Stařena byla tak shrbená, že měla hlavu níž než ramena. „Byl dole v ostružinách navštívit chlapce, ale zrovna se vrátil.“ Myslela tím syny Eustace Osgreye: Edwyna, Harrolda a Addama. Edwyn a Harrold už byli rytíři, Addam mladý panoš. Zemřeli před patnácti lety na Rudé trávě, před koncem Černožárovy vzpoury. „Zemřeli čestně, když statečně bojovali za krále,“ řekl ser Eustace Dunkovi, „a já jsem je přivezl domů a pohřbil mezi ostružiním.“ Manželku tam měl pohřbenou taky. Kdykoli načal nový sud vína, zašel starý pán dolů a provedl úlitbu každému ze svých chlapců zvlášť. „Na krále!“ vyrazil vždycky hlasitě, ještě než se sám dal do pití. Ložnice sera Eustace zabírala čtvrté podlaží věže a jeho solar byl přesně pod ní. Dunk věděl, že právě tam ho najde, jak se poflakuje mezi truhlami a sudy. Tlusté šedé stěny solaru byly ověšené rezavějícími zbraněmi a praporci ukořistěnými v bitvách vybojovaných před mnoha staletími, na něž se teď už nepamatoval nikdo, jen ser Eustace. Půlka praporců plesnivěla a navíc byly silně vybledlé a samý prach. Jejich kdysi jasné barvy přešly do šedé a zelenavé. Když Dunk vyšel po schodech nahoru, ser Eustace právě drhl hadrem špínu z jednoho rozbitého štítu. Bennis a jeho puch se dostavili vzápětí. Při pohledu na Dunka jako by se starému rytíři trochu rozjasnily oči. „Můj dobrotivý obr,“ prohlásil. „A chrabrý ser Bennis. Pojďte se na tohle podívat. Našel jsem to na dně tamté truhly. Pravý poklad, i když děsivě zanedbaný.“ [ 101 ]
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285362