Znamení zla (Ukázka, strana 99)

„Ty máš psa, dědo?“ Děda se zasmál. „Víš, Isaku, já nerad stojím blízko silnice, když projíždí auta.

Radši si stoupnu o kus dál. Když jsem byl na moři, vždycky jsem měl strach zůstat na přídi a koukat do vody. Říkal jsem si, že jediná vteřina dokáže všechno změnit. Rozdíl mezi bytím a nebytím.

Rozumíš mi, jak to myslím?“ Isak se napil šťávy. „Ne. Ale moře mi taky připadá strašidelný.“ „V jednom kuse cejtím neklid. V palici. Prostě se nedovedu uklidnit. A co umřela Sara, ví bůh, že je to jenom horší.“ Pozvedl skleničku. „Neklid je můj věčnej nohsled. Někomu to připadá jako černej pes, kterej se od tebe nehne, ale to se mi zdá hrozně bezútěšný. Taky mám u sebe věčně věků neviditelnýho psa, jenže je to šedá fena. A občas z ní dovede bejt pěkná saň, to ti povím, Isaku. Ale dokud piju tohle, tak se drží při zemi.“ Edvard vykoukl ze dveří záchoda. „Co říkáš, táto?“ „Nic, chlapče. Jak to tam vypadá?“ Edvard přeskočil pohledem z dědy na Isaka a v očích měl jakousi nejistotu. „Je všechno v pohodě, Isaku?“ „Jo. Popíjíme.“ Děda se usmál a pozvedl k Edvardovi skleničku. Ten se mlčky vrátil k umyvadlu. „Dědo, proč máš na ruce tři puntíky?“ Isak si toho nikdy dřív nevšiml, ale najednou se zjevily, tři tmavě modré tečky na kůži mezi dědovým ukazovákem a palcem, malé jako mateřská znaménka. „Jo tohle. Ty mám, abych mohl dělat takovej malej trik.“ Odložil skleničku a natáhl ruku. „Koukej.“ Rychle spojil palec s ukazová103 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285356

kem a tečky zmizely. „Fuč. A hele.“ Děda pomalu prsty rozevřel.

Tečky se objevily. Usmál se. „Dobrý, viď?“ „To jo. Namaloval sis je?“ „Tomu se říká tetování. Je to taková barva, která nejde umejt.“ Ten děda je ale lišák. Isak se podíval na svou ruku. Když přišel domů, vzal tuš a namaloval si mezi palec a ukazováček tři vlastní puntíky. Pak ale nejspíš něco zkazil, protože když to ukázal mámě, vypadalo to, že se zlobí, a hnala ho ke kohoutku, ať si to okamžitě vydrhne. Isak mnul puntíky, až měl kůži úplně červenou a bolavou.

V životě je spousta věcí, kterým člověk nerozumí, jak v nebi, tak na zemi. Říká se, že dobrý život na zemi končí tak, že se člověk vydá vzhůru, aby se setkal s těmi, po kterých se mu stýská. Zní to jako hezká odměna, ale trochu divná. A jak žít dobrý život? Ta myšlenka mu nahání strach, ale zároveň je i příjemná. Děda s babičkou už jsou někde jinde. A kde je Lovisa Markströmová? Jaká byla tady na zemi? Isak ji měl rád, ale hlavně proto, že ji měl rád Edvard. Není snadné vědět, jací lidé doopravdy jsou, když se nad tím Isak zamyslí.

Neviditelný šedý pes. Tísnivý pocit v břiše. Hodní lidé někdy dělají hlouposti. To není dobrý život. Až Edvard umře, nepřijde do nebe. Po tom, co provedl Lovise, ho čeká trest.

Isak mu nechtěl prozradit svoje tajemství, když je máma s Vidarem poslouchali ve Vazbě, ale jednou na podzim Lovisu viděl.

Nebyla sama, byla s Edvardem. Asi, na tak velkou vzdálenost to nebylo poznat. Isak neví, co to přesně znamená, ale vypadalo to, že se Lovisa bojí.

Neříká se tomu „omen“. Říká se znamení zla. * * *

Leží v posteli, peřinu nataženou až pod bradu, obklopený předletním večerem v bezpečí domu na Svanåsvägen. Šedý pes tiše 104 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285356

a věrně kráčí člověku po boku. Ve tmě se zvedají plameny. Oheň jako výkřik. Smrt v žáru musí být děsivá.

Edvard udělal něco strašlivého a teď za to zaplatil. Je to správně.

Isak mu nestačil říct svoje tajemství. Nezáleží na tom.

Slýchá je teď v jednom kuse. Hlasy. Dospělí z vesnice se po něm divně dívají, a když si myslí, že je neslyší, mluví o něm.

Co ten kluk, jak ten k tomu přijde?

Nejni to lehký, s takovým strejcem v rodině. Ach jo jo, chudák malej.

Von se vám tak dívá, ten jejich kluk. Dočista jak ten jeho strejc.

A k tomu ten starej August, si to vemte. S tou rodinou je něco šejdrem.

Isak myslí na ledovou kouli, kterou hodil před Vánoci tomu klukovi do oka. Neudělal to přece schválně. Nebo ano? Chtěl ho trefit, to jo, ale nechtěl mu ublížit. Jak to má člověk vědět? Možná si to měl rozmyslet, ale na to není pokaždé čas. Nebo že by to tak ostatní dělali? Možná je oproti druhým opravdu jiný.

Nemůžeš prostě jít pryč?

Isak vidí dědovy oči, jsou z nich Edvardovy oči, jeho vlastní oči.

Za brýlemi jsou si tak podobné. Má strach.

Dlaní a prsty hledá něco na hrudi, možná na břiše nebo na stehně, je to jen něco malého.

Co když to jde nahmatat pod kůží. Určitě je těžké to najít, jinak by to bylo s podivem. Hledá místo, kde má znamení zla. Znamení, které má společné se svým strýcem, to zlé, co je na draka.

105 Ukázka elektronické knihy