JENNI FLETCHEROVÁ
„Bylo by tedy lepší říct, že každá je krásná svým vlastním způsobem?“ „Ano.“ Tiše si povzdechla, jako by jí spadl kámen ze srdce, i když to bylo příliš hezké, než aby to byla pravda. Jestlipak by říkal totéž, kdyby tu vedle něho místo ní seděla Lydia? Nebo by ho opět oslnila? A jak si tím může být jistá, dokud se Arthur s její sestrou opět neocitne v jedné místnosti? „Doopravdy si myslíte, že krásný může být každý?“ Nemohla si pomoct a musela se ho na to zeptat. „Pokud ta krása vychází zevnitř, tak ano. Doopravdy si to myslím.“ „I když mu třeba hyzdí tvář jizva?“ „Frances.“ Položil mušle zpět do písku a uchopil její tvář do dlaní. „Vždyť už jsem vám to řekl. Já už vaši jizvu ani nevnímám. Vidím pouze vás.“ Srdce se jí málem zastavilo a došlo jí, že zadržuje dech. Jeho prsty ji hřály. A cítila jeho mozolnatou kůži. I díky tomu je krásný, napadlo ji. Velice pohledný, zvláště teď, když seděl vedle ní a tvářil se, že je mu v její společnosti naprosto skvěle. Zažil životní zkoušky stejně jako ona, i když celý jeho příběh zatím neznala. Říkal, že se mu o minulosti nemluví lehce, ale to jí také ne. Toužila jeho příběh znát. Dokonce, i když byla jeho tvář jen kousek od její a jeho jantarové oči na ni hleděly se stejnou pronikavostí jako ty její na něj. „Arthure.“ Schválně zamrkala a odtáhla hlavu ve chvíli, kdy se k ní jeho tvář začala pomalu přibližovat. „Co se vám stalo?“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285227
JEDENÁCTÁ KAPITOLA Arthur se zhluboka nadechl a sbíral odvahu odpovědět. Držel Francesinu tvář v dlaních a její jizva nebyla vůbec vidět. Podobala se tak až příliš své sestře, i když si říkal, že až do téhle chvíle mu to nikdy nepřišlo na mysl. Všechny metafory o mušlích stranou, rozhodně nikdy v její přítomnosti nemyslel na Lydii. Trávili spolu příjemné odpoledne, nebo tak to alespoň vnímal on. Skvěle se bavil, ostatně jako vždy v její společnosti za poslední tři týdny. A nešlo jen o nesmírně chutné zákusky. Vychutnával si rozhovory s ní, její blízkost, rád ji jen tak sledoval, sedával vedle ní. Teď ale chtěla vědět, co se stalo před šesti lety, a Arthur měl pocit, jako by se nad jejich hlavami náhle začala stahovat černá mračna. Vyslechnout si příběh o jejím nevydařeném zasnoubení vůbec nebylo lehké. Nevadilo mu jen to, co se stalo, i když to samo o sobě stačilo, aby dostal pořádnou zlost. Vadila mu i pouhá představa, že byla zasnoubená s mužem, na kterém jí záleželo, i když to zakrátko tak neslavně skončilo. Přece by mu to nemělo vadit. On sám byl v minulosti přece také zasnoubený. Dokonce s její vlastní sestrou! Přesto mu to bylo proti mysli. A ne málo. S Leem Fairfaxem se příliš dobře neznal, ale pamatoval si ho dobře. Vysoký, atletické postavy,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285227
JENNI FLETCHEROVÁ
a navíc blonďatý modrooký krasavec, který vypadal jako hrdina z řeckých bájí. On a Frances museli být tehdy neuvěřitelně atraktivní pár… V duchu se napomenul. Jako by si myslel, že Frances už atraktivní není, což vůbec nebyla pravda. Ve svých vlastních očích možná ne, ovšem v jeho ano… Z míry ho vyvádělo i to, jak vychutnávala citronovou koblihu. Dokonce natolik, že uvažoval, že si před návratem domů půjde zaplavat do ledového Severního moře. Byl to zvláštní nečekaný pocit, cítit znovu přitažlivost k ženě. Tak trochu mu naháněl strach, jako by ztrácel kus své těžko nabyté nezávislosti. Chvíli se domníval, že jde o pouhou touhu. Úmyslně si prohlížel jiné ženy, aby zjistil, zda v něm probudí tutéž reakci. Nestalo se tak. Bylo sice nevhodné cítit tak neodolatelnou přitažlivost k sestře své bývalé snoubenky, ovšem žádná jiná žena mu ani z poloviny tak žádoucí nepřipadala. Slovo nevhodné však situaci ani zdaleka nevystihovalo. Nepřál si, aby ho přitahovala. Bylo by mnohem snazší, kdyby v ní dokázal vidět dívku, kterou si pamatoval, mladé děvče s chytrýma očima, šťastným výrazem a milým úsměvem, nic víc. Vždycky se mu líbila, jenže teď se mu líbila na jeho vkus až příliš. Pověděla mu příběh o své nehodě, jako by o nic nešlo, ovšem Arthur cítil bolest za každým jejím slovem. Obdivoval její sílu, i když bylo zřejmé, že její emoční jizvy sahají stejně hluboko jako jizva na její tváři. Přesto na něho její odvaha a odolnost udělaly dojem. Probouzely v něm přání být taky tak silný. Cítil, že ho přitahuje na jakési hluboké, duchovní úrovni. Nebyla žena, která by mu dokázala lhát nebo ho zradit. A tak tu byl s ní, držel její tvář v dlaních a lámal si hlavu, zda by k němu mohla cítit totéž, a zda si přeje, aby ji políbil, stejně jako on 100 Ukázka elektronické knihy