Strom splněných přání
„Mohla bych vám nějak pomoct?“ nabídla se Jane. Vlastně ani žádnou odpověď nečekala, ale on ji překvapil. Obrátil se k ní a dlouho si ji prohlížel. „Možná ano,“ řekl nakonec. Pak pokýval hlavou, jako by došel k rozhodnutí. „Chtěl bych vás požádat o jednu laskavost. Mohla byste teď po večírku za mnou přijít do pokoje? Tam bych vám to podrobně vysvětlil.“ „Samozřejmě,“ odpověděla Jane. „Pokud to dokážu.“ „Děkuji.“ Usmál se. „Teď už si půjdu odpočinout. Jak jste řekla, byl to dnes dlouhý den.“ Prkenně se zvedl. Přiskočil k němu Ben. „Je vám dobře, Thomasi?“ zeptal se. „Doprovodím vás nahoru, jestli chcete.“ „Ne, kdepak,“ odmítl Thomas. „To bude dobré. Tahle mladá dáma…,“ kývl na Jane, „slíbila, že mě po večeři navštíví.“ Rozhlédl se po stole ozdobeném borovými větvičkami a obloženém jídlem. „Vánoce v listopadu,“ potřásl hlavou. „Všechno to běží nějak moc rychle, tak tak.“ Pak odešel z jídelny. „Kvůli čemu za ním půjdeš?“ zajímal se Ben. „Požádal mě o to. Ani nevím proč.“ Úkosem se po něm podívala. Něco tu nehrálo. Cítila, jak ji svrbí tykadla investigativní novinářky. „Ty něco víš? Koneckonců, už jsme tu celých osmačtyřicet hodin. Nejspíš už tě pasoval na adoptivního vnuka.“ Ben se rozesmál a kroutil hlavou. „Kdepak,“ odpověděl. „Nemám ani potuchy.“ Jane se usadila na pohovku a popíjela pivo. Myšlenky jí zalétly zpátky k obřadu kácení stromu a k tomu zvláštnímu výrazu, kterého si všimla v Thomasově obličeji. I tehdy měla dojem, že ho něco trápí. „Můžu ti dolít?“ zeptal se Ben a vytrhl ji tím ze zamyšlení. „Jsou přece Vánoce!“ 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285116