Strom splněných přání
„Mohla bych vám nějak pomoct?“ nabídla se Jane. Vlastně ani žádnou odpověď nečekala, ale on ji překvapil. Obrátil se k ní a dlouho si ji prohlížel. „Možná ano,“ řekl nakonec. Pak pokýval hlavou, jako by došel k rozhodnutí. „Chtěl bych vás požádat o jednu laskavost. Mohla byste teď po večírku za mnou přijít do pokoje? Tam bych vám to podrobně vysvětlil.“ „Samozřejmě,“ odpověděla Jane. „Pokud to dokážu.“ „Děkuji.“ Usmál se. „Teď už si půjdu odpočinout. Jak jste řekla, byl to dnes dlouhý den.“ Prkenně se zvedl. Přiskočil k němu Ben. „Je vám dobře, Thomasi?“ zeptal se. „Doprovodím vás nahoru, jestli chcete.“ „Ne, kdepak,“ odmítl Thomas. „To bude dobré. Tahle mladá dáma…,“ kývl na Jane, „slíbila, že mě po večeři navštíví.“ Rozhlédl se po stole ozdobeném borovými větvičkami a obloženém jídlem. „Vánoce v listopadu,“ potřásl hlavou. „Všechno to běží nějak moc rychle, tak tak.“ Pak odešel z jídelny. „Kvůli čemu za ním půjdeš?“ zajímal se Ben. „Požádal mě o to. Ani nevím proč.“ Úkosem se po něm podívala. Něco tu nehrálo. Cítila, jak ji svrbí tykadla investigativní novinářky. „Ty něco víš? Koneckonců, už jsme tu celých osmačtyřicet hodin. Nejspíš už tě pasoval na adoptivního vnuka.“ Ben se rozesmál a kroutil hlavou. „Kdepak,“ odpověděl. „Nemám ani potuchy.“ Jane se usadila na pohovku a popíjela pivo. Myšlenky jí zalétly zpátky k obřadu kácení stromu a k tomu zvláštnímu výrazu, kterého si všimla v Thomasově obličeji. I tehdy měla dojem, že ho něco trápí. „Můžu ti dolít?“ zeptal se Ben a vytrhl ji tím ze zamyšlení. „Jsou přece Vánoce!“ 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285116
JENNY GLADWELL
„Ne, díky,“ odmítla Jane. „Chci mít jasnou hlavu na zítřek, kdo ví, jaký vzrušující program nás čeká.“ „Výroba čokolády,“ zpravil ji Ben bez váhání a Jane se otřásla odporem. „Proboha, proč bych ji měla vyrábět, když si ji můžu koupit v obchodě?“ „Neboj se, spolu to zvládneme,“ uklidnil ji Ben. „Slibuju.“ „Tak jo, spoléhám na tebe,“ přikývla Jane. Právě v té chvíli jí v kapse zabzučel telefon a ona ho vytáhla. Margot. Nejspíš ji zajímá, co je nového v jejím neexistujícím milostném dobrodružství. Ben zachytil její omluvné gesto a vytratil se zpátky k baru. „Ahoj,“ přijala Jane hovor. „Už rodíš?“ „Copak, sháníš tučný sousto na titulku?“ Margot zněla unaveně. „Ale já teď vážně tučně vypadám. Co náš krotitel divočiny? Už se tě zmocnil v sauně?“ Jane bezděčně zabloudila pohledem k Philipovi. Seděl teď na kraji pohovky v obležení: Lucy, Lena, teď i Freddie a samozřejmě Natasha se všechny nakláněly dopředu a hltaly každé jeho slovo. Jako by tušil, že Jane ho pozoruje, zvedl oči a k jejímu úžasu jí krátce zamával. Po chvilkovém zaváhání mu pozdrav opětovala. „Tak co?“ dožadovala se Margot odpovědi. „Ne! Žádné zmocňování se nekoná. Vlastně jsme se tak trochu chytli a mám dojem, že už o mě tolik nestojí.“ „Jane…“ Margotin hlas zněl přidušeně. „Je to jenom vyhaslá televizní hvězdička s pofiderní reputací – zatímco ty jsi oceňovaná novinářka. Nejspíš má z tebe jenom vítr. A hádky jsou dobrá věc, většinou fungujou jako předehra ke skvělýmu sexu. Já už si to teda pamatuju jenom mlhavě…“ „Ty jíš?“ zeptala se Jane. Nepochybně v telefonu zaslechla zvuk podobný žvýkání. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285116
Strom splněných přání
„No jasně. Mám tu kyblík z KFC. Jsem osmej měsíc těhotná a jídlo je moje jediná radost. Poslouchej,“ pokračovala Margot ublíženě, „ty to musíš zrealizovat, protože, podívejme se pravdě do očí, já už asi nikdy mít sex nebudu. Proboha, dej mi aspoň něco, co mě potěší!“ „To jsem jako neslyšela,“ řekla Jane. „A jak to teda u tebe vypadá? Ještě žádný poslíčky?“ „Mimčo ani nepípne,“ zaúpěla Margot. „To bude všude chodit pozdě, stejně jako já. Tím jsem si jistá. Sakra, počkej.“ Něco zavolala, pravděpodobně na Kate, a pak se vrátila k telefonu. „Heleď, musím končit. Naše stavební inženýrka Kate se snaží postavit postýlku a moc jí to nejde, bude potřebovat odborný vedení. To víš, jak dlouho se ještě budu moct vyžívat v roli náročné těhule, když se ten prcek co nevidět narodí?“ „Jak tě znám, tak klidně až do smrti,“ opáčila Jane láskyplně. „Ahoj. A pozdravuj Kate.“ „Rozkaz. Miluju tě. A nezapomeň, dneska večer v sauně a všechno si pořádně zapiš, jasný?“ Jane se smíchem zavěsila. Vtom si uvědomila, že nad ní stojí Philip. Zdálo se to neuvěřitelné, ale tvářil se jaksi rozpačitě. „Ahoj,“ pozdravil. Přitom hypnotizoval svoje drahé semišové boty. „Ahoj,“ odpověděla. Po chvíli zvedla kabelku, která ležela vedle ní. „Klidně se posaď, jestli chceš.“ Klesl na pohovku vedle ní. „Podívej,“ řekl a teď si pro změnu hleděl na kolena, „chci se omluvit. Možná jsme vykročili špatnou nohou. Já většinou nejsem tak…“ „Neodbytný?“ navrhla. „Nejistý, to je asi to správný slovo.“ Podíval se na ni. „Znervózňuješ mě.“ Zírala na něho. 99
Ukázka elektronické knihy