Když začalo být pro Kláru obtížné chodit – byla brzy unave ná, zadýchávala se ve stoupání od Volhy –, najednou mu jí bylo líto. Prohlédl si ji jednou v září, když v řece máchala prádlo, stála na kamenech a měla vysoko vykasanou sukni: hubené nohy, vychrtlé ruce, křehká šíje s vystouplými obratli – samý úhel, špičatá, vyhublá, jenom břicho se jí pružně zakulatilo jako balon a natáhlo do sebe všechnu její sílu a veškerou krá su. A on se začal stydět za svoje ohavné myšlenky a hnusné fantazie. Ať se tohle cizí a neznámé dítě narodí, pomyslel si. Klára bude šťastná a to je dobře. Ať. Když přišla zima, Bach byl vysílený z myšlenek a pocitů, z pochybností o sobě samém a výčitek. Myšlenky odešly, zby la jen úzkost z očekávání. Očekával tohle dítě málem inten zivněji než Klára – nerozuměl svým vlastním pocitům a ne dokázal si představit, co pocítí, až uvidí novorozeně, ale přál si jediné: aby tohle mnohaměsíční utrpení nakonec skončilo. Šestý den nastávajícího roku se Klára probudila v mokré posteli – plod se připravoval na cestu do světa. Začala přechá zet po domě rychleji. Občas se zastavila, přidržela se opěradla židle a hlasitě dýchala ke stropu s vyceněnými zuby. Bachovi se zdálo, že se jí chce křičet. Kolem oběda si usmyslila, že zamete podlahu. Je známo, že podobné se léčí podobným: žloutenka – řepou; nepříjemná bolest hlavy – smradlavým sýrem; u pilně pracující matky se i dítě bude činit, až si bude razit cestu na svět. Vymetla celý dům, znovu umyla nádobí, naleštila pískem samovar. K veče ru byla unavená, až jí běhal mráz po zádech. V noci přišly bolesti – ne slabé, které byly poslední dny ob vyklé, nýbrž opravdové. Na podlahu u postele si položila ku chyňský nůž – věděla od Tildy, že to zmírní bolest. Držela se na nohou – u čela postele, u stolu, u židle. Seděla na bobku – přidržovala se kamen, prádelníku, nízké lavice. Ležela – na posteli i na lavici. Nekřičela – měla strach, že by se dítě pole kalo; jenom hlasitě dýchala se zaťatými zuby. Křič, chtěl jí po ručit Bach – ale ústa odvyklá za mnoho měsíců mlčení mluvit nahlas ho neposlouchala. K ránu byla vysílená – ležela bez hnutí na posteli, přestala 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285069