ležel v posteli na kolejích a vychutnával si, jak mu příval ewanovitosti roztahuje žíly. Myslela si, že krásnější šílenství ještě nezažila. Přetočila se na břicho, vytáhla deníček a rozhod la se Ewanovi napsat, když už tam nebyl s ní. „Navracím se do stavu příčetnosti,“ svěřovala se papíru, „do skutečného světa. Nikdy ale nezapomenu, jaké to bylo, když mě ochromila tvoje krása. Připadala jsem si s tebou tak plná života a správně a vím, že ve skutečném světě k tobě nic cítit nebudu, že život půjde dál a my se budeme řídit jeho pravidly, protože jsou nezbytná k přežití. Závidím tvojí holce, té, které patří tvoje srdce. Kdybys někdy potřeboval dát si od tohohle světa pauzu, zavolej mi. Poletím za tebou jako vítr a ukradnu pro nás co nejvíc času.“ Ewan se další semestr nevrátil. Ada mu napsala na školní e-mail a po pár týdnech přestala doufat, že se dočká odpovědi. Semináře začaly bez něj, stu dentskými domy otřásaly večírky, ale on tam nebyl, a všechno, co s ním Ada cítila, jí záhy přestalo připadat byť jen vzdá leně skutečné. Takové šílenství nemáte v nepřítomnosti jeho objektu šanci uživit. Přišel Soren a potom taky já, moje hlasité zrození, léto v Georgii, a pak jsme se všichni zase vrátili do Virginie. Když Ada Ewana spatřila znovu, prodíralo se okny školní tělocvičny úmorné srpnové vedro. Adě poskočilo srdce a já v mramorovém majáku prudce otočila hlavou, abych si ho prohlédla. „Počkat,“ ozvala jsem se. „Kdo to je?“ „Nikdo,“ odpověděla Ada, s úsměvem ho pozdravila a prošla kolem něj. „Duch. Nevšímej si ho.“ Kráčely jsme od něj pryč a já se po něm ohlédla. „Víš, že mně nemá smysl lhát. Je to někdo důležitej?“ Ada se zhluboka nadechla. „Uvidíme.“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS285026