od ohrady pryč. Za chvíli muţi v ohradě slyšeli uţ jen jeho klení a nářek. Dlouho bylo ticho, které přerušovalo jen temné dunění bubnů. Potom se ozval skřek. Nelidský výkřik hrůzy a děsu. Všem se jim zařízl nejen do uší, ale i hluboko do duše. Nějakou dobu se ozýval zoufalý neartikulovaný řev, který nemohlo přehlušit ani nepřestávající bubnování. Pak zoufalý Korahův nářek zčistajasna umlkl. To ticho bylo horší a zlověstnější neţ jeho zoufalé naříkání. I v ohradě se rozhostilo ticho. Muţi mlčky seděli podél stěn ohrady. Nikdo neměl chuť mluvit. Někteří měli hlavu v dlaních, jiní se zarytě dívali přímo před sebe. Z kouta se ozýval tichý Amarsinův pláč.
Uběhlo několik dalších dnů, které byly jeden jako druhý. Dvakrát denně přišly k ohradě ţeny a přinesly vodu a nějaké jídlo, ovoce a jakési pečené placky. Nebylo toho dost pro ţivot, ale ani dost málo na umření. Trvalo to týden a během té doby přišel dvakrát Waiko se šamanem, aby vybrali další dva nešťastníky, kteří měli být určeni jako oběť. Jeden z nich byl Ebrin a druhým Darmúk. V obou případech to proběhlo stejně jako v případě Koraha. V ohradě zůstávalo jiţ jen šestnáct muţů a těm se vkrádal do duše děs z toho, kdo bude další. A tak zde vládlo po většinu času ticho. Muţi si mezi sebou vyměňovali jen krátké úsečné věty, které se týkaly dělení jídla a pití. O ničem jiném se jim mluvit nechtělo. Druhý týden od Korahovy smrti opět přišla k ohradě skupina muţů s šamanem a Waikem. „Mozauko rozhodl, ţe vy dnes losovat, kdo další získat velkou čest být obětován Tori-gilovi.― S těmi slovy vhodil do ohrady sáček. Oghlar jej zvedl a otevřel. Společně s Abarhilem se podívali dovnitř. Byla tam hrst nazelenalých kamenů a jeden karmínově červený. Kdo jej vytáhne, ten dnes zemře. - 98 -
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284933