Petr vystoupil z vlaku a uvolněně se nadechl. Cítil se volný a svobodný. Vlak odjel ze zastávky a Petr si zapálil cigaretu. Ve stanici vystoupil jediný. Obloha slibovala krásný den. Nebe bylo vymetené. I tady mezi vrcholky stromů se už slunce hlásilo o své místo na zemi. Když se podíval na hodinky, věděl, že do oběda je na svém místě. Už se těšil, až si vybalí spacák, celtu a připraví si ohniště. Už teď Petr věděl, že si oběd vařit nebude. V báglu měl svačinu z domova. To mu stačilo. Těšil se, až se vysvlékne a bude se koupat. Dnes si dokonce vzal knihu a těšil se, až se natáhne na celtu a bude si číst. Prostě představa, že si bude užívat posledních dnů léta. Na místě, které se mu tak moc líbilo a způsobem, který miloval. Ven na vandry se naučil jezdit už v patnácti. Původně to byly útěky před napětím, které doma vládlo. Otec byl často opilý a doma se střídaly hádky a pláč. Pro Petra znamenaly útěky do přírody chvíle, kdy mohl být šťastný. Občas měl výčitky svědomí, že tam nechává maminku s někým, kdo jim ubližuje. Ale v té době věděl, že s tím nic nedokáže udělat. Maminka se rozvést nechtěla a tiše snášela ten život. Petr s ní nesouhlasil. Svého otce nesnášel. Bohužel v té době nebyl schopen cokoliv udělat, aby tomu tak nebylo. Teprve později, když Petr začal dospívat a mohutnět, tak se za maminku postavil. Poprvé byl bit i on. Po čase si otec začal uvědomovat, že Petr už není to malé dítě a začal se krotit. Petr mu několikrát dal najevo, že už nestrpí, aby maminku uhodil. Do toho přišla zákeřná nemoc, která z otce udělala trosku. Nakonec nemoci podlehl. Na pohřbu nedokázal Petr ani plakat. Otec jim působil ze života peklo. Původně tam ani nechtěl jít. Mamka ho přemluvila. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284860