MŮJ PŘÍBĚH JMÉNEM POLICIE
mavé. Postupem času jsem poznal naše město natolik, že mi začalo lézt na nervy. Konverzace z počátku vázla, později se ale rozproudila – probrali jsme témata jako ženy, pivo, auta – a pak zase ustrnula, protože už jednoduše nebylo o čem se bavit. Jediné, na co jsme měli sílu myslet, byla sprcha a postel. A to platilo každou noční, nejen tu první. Je mi jasné, že práce v noci nevoní snad nikomu, ale pokud v noci pracujete, fyzicky něco děláte, pak není tak těžké přemoci únavu a vlastně vám práce může celkem utíkat. Hlídková policejní činnost ale není prací – je to spíše vyčkávání na práci, během kterého se nudíte jako nikdy v životě. Nuda se dala vyplnit třeba pokutováním řidičů – to ostatně byla naše povinnost a my ji museli plnit, velmi brzy jsem ale přišel na to, že to mě bavilo ještě mnohem míň. Nesnažím se tím říct, že by snad policisté většinu času pouze seděli a čekali, až se něco stane. Práce policisty je velmi různorodá, k čemuž se blíže dostanu v následující kapitole. Chtěl jsem ale zdůraznit, že hlídková činnost obnáší nesnesitelnou míru nudy, která mě osobně naprosto odrovnávala. Když moje první směna konečně skončila, šel jsem naprosto zoufalý a vyčerpaný domů. Ačkoli jsem končil v půl osmé ráno, do postele jsem se dostal až po deváté, protože jsem se musel nejprve pořádně najíst a umýt. Navíc jen málokterý policista z obvodu odchází přesně
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284813