98
3. Militární mechanika a tvář bitvy
vidět, možná jen letmý pohyb čepic, ale jeden ruský ostrostřelec prokázal tak bystrý úsudek a tak skvělou mušku, že vypálil a jeho rána zasáhla střílnu a projela hlavou seržanta a krkem vojína a zabila je oba… přitom ostrostřelec mohl odhadovat cíl jen podle jednoho nebo dvou palců hýbajících se čepic nad linií valu…326 Packův příběh nese jasný význam. U Sevastopolu do evropské militární mechaniky poprvé ve velkém vstupují vojáci působící jako ostrostřelci, nebo přímo ostřelovači, jejichž přítomnost představuje pro ostatní vojáky dodatečný, zcela nezvyklý a značně stresující faktor. Teprve až na samotném konci konfliktu, po pádu Sevastopolu, obdržela britská armáda zásilku několika tisíc praktických a jednoduchých zákopových periskopů, které umožňovaly bezpečné pozorování předpolí. Proti ostrostřeleckým postavením se jako jediná účinná taktika kromě přímého útoku, zmíněného Gowingem, podnikaného většinou v noci, ukázalo soustředěné ostřelování vrchní skupinou úhlů malými coehoornovými moždíři, leč těchto zbraní mělo britské velení nedostatek. Změna ve způsobu nasazování ručních zbraní, k níž došlo během krymské války, měla o několik let později za následek definitivní ustavení specializace ostřelovače. Co se týká vybavení, nejprve se jednalo o spíše náhodné experimenty. Tehdejší britský podplukovník John Jacob, důstojník Bombajské armády Východoindické společnosti a vynálezce, v Indii na své náklady zkonstruoval a nechal malosériově vyrobit dvouhlavňovou pušku ráže .524 se čtyřdrážkovým vývrtem, mimořádně přesnou na vzdálenost až dvou kilometrů.327 V létě 1855 se poručík Bombajské armády Malcolm Green, cestující z Indie do Británie, cíleně zastavil na krymském bojišti, aby Jacobovu pušku vyzkoušel. Podle dobových svědectví dokázal opakovaně spolehlivě zasahovat ruské dělové střílny na vzdálenost přesahující 800 metrů a umlčovat tak dělostřeleckou palbu.328 Puška vykazovala excelentní parametry, ale její výroba byla velmi drahá, a proto se neprosadila. U počátku systémové změny a hromadné aplikace takových zbraní tak stál osobně někdo jiný. Na první pohled tím nejpodstatnějším faktem je to, že odstřelovači byli ustaveni jako vojenská specializace poté, co armády převzaly z civilní sféry technologii optických zaměřovačů. U luxusních loveckých zbraní, především v britské Indii, se totiž individuálně vyráběné a montované optické zaměřovače, podstatně zpřesňující míření, používaly patrně již od 30. let 19. století, hlavně při lovu velkých a nebezpečných zvířat. Nyní se z nedostatkové komodity pro elitu postupně staly průmyslově vyráběným
326 Reynell Pack, Sebastopol Trenches and Five Months in them (Londýn: Kerby & Endean, 1878), 75. Čistě z hlediska militární mechaniky použitých zbraní se na vzdálenost dvou nebo tří set metrů nejedná o nic nemožného. 327 Charles Ffoukles, „Brigadier-general John Jacob and his rifle,“ Journal of the Society for Army Historical Research 19/76 (1940): 195–196. 328 Martin Pegler, Out of nowhere. A history of the military sniper (Oxford: Osprey, 2004), 49.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284780
3. Militární mechanika a tvář bitvy
99
zbožím.329 Z hlediska historické antropologie se to nejpodstatnější neskrývá v samotném transferu technologie a změně jejího sociálního kontextu, ale v kulturním transferu konceptu přesné mířené střelby na dálku na ceněnou „kořist“ od exotických zvířat na lidi. Ostrostřelecký koncept byl kulturně problematický již od svého počátku v druhé polovině 18. století, ale teprve urychlený vývoj během několika let po skončení krymské války měl za následek jeho obecné přijetí. Na Krymu byl průchozí mimo jiné kvůli obecné zálibě ve střelbě ze strany na bojišti přítomných a svými konexemi i penězi mimořádně vlivných válečných turistů z britských vyšších vrstev.330 Ti zcela běžně během delších pasivnějších fází obléhání odjížděli z Balaklavy na poznávací a především lovecké výlety na severní pobřeží Anatolie. Jeden z nich, George Cavendish Taylor, v lednu 1855 například odcestoval do krajiny kolem Kozlu v provincii Zonguldak, kde si 31. ledna najal člun a průvodce a celý den střílel vodní ptactvo, což byla posléze jeho oblíbená zábava i na jaře v okolí Balaklavy.331 Poté co se takoví turisté vrátili na bojiště, bylo běžnou praxí zaplatit si návštěvu ostrostřeleckých postavení a z vlastních loveckých zbraní nebo zapůjčených ostrostřeleckých enfieldů si pro změnu zastřílet na Rusáky, jak poznamenal vojenský malíř William Simpson, který několika takovým lidem sloužil jako placený průvodce.332 V prostředí, které se, jak později uvidíme, až do jara 1855 vyznačovalo poměrně ostrou kulturně generovanou vzájemnou nesnášenlivostí vojáků obou stran, přičemž ruští vojáci byli ze strany britských často charakterizováni pomocí odlidšťujících přirovnání ke zvěři a barbarům, byl takový kulturní transfer snadný. Těsně po krymské válce navázal edinburghský zbrojní závod inženýra a vynálezce Josepha Whitwortha spolupráci s podplukovníkem Davidem Davidsonem, působícím v armádě Východoindické společnosti, který se na místě problematikou zaměřovací optiky pro lovecké i vojenské zbraně dlouhodobě zabýval. Davidson na základě dostupných svědectví analyzoval působení britských ostrostřelců během obléhání Sevastopolu. Zjistil, že zde praxe nakonec pokročila do podoby spolupráce tandemu pozorovatele a střelce, kdy pozorovatel pomocí dalekohledu zpřesňoval zaměřování a dával povel k palbě v okamžiku odkrytí cíle. Davidson došel k názoru, že taková spolupráce je komplikovaná a ideální by bylo dalekohled/optický zaměřovač nasadit přímo 329 Pegler, Out of nowhere, 58. 330 George Cavendish Taylor měl například konexe u velení 95. pěšího pluku a mezi jeho dobré přátele patřil plukovník inženýr Frederick Chapman, přidělený k 1. divizi do štábu prince George, vévody z Cambridge, člena královské rodiny. Taylora dále po bojišti volně provázel plukovník Lacy Walter Giles Yea, velitel brigády v Lehké divizi. Díky těmto kontaktům se mohl pohybovat, kde chtěl. George Cavendish Taylor, Journal of adventures with the British Army, from the commencement of the war to the taking of Sebastopol, Vol. I (Londýn: Hurst and Blackett, 1856), 76–78. 331 Taylor, Journal of adventures with the British Army, from the commencement of the war to the taking of Sebastopol, Vol. I, 190–191. 332 Eyre-Todd, ed., The Autobiography of William Simpson, R.I., 51–53.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284780
100
3. Militární mechanika a tvář bitvy
na pušku. Patent na puškový kolimátor Davidson držel od ledna 1855 a po skončení krymské války nabídl War Office, že jím experimentálně osadí pušku Enfield Pattern 1853 a také ještě pokročilejší Whitworth Rifle ráže .451 neboli perkusní pušku, od počátku konstruovanou jako armádní ostrostřelecká zbraň pro sériovou výrobu. Puška se vyznačovala revolučním polygonálním (hexagonálním) vývrtem hlavně, propůjčujícím jí neobyčejnou přesnost na vzdálenosti přesahující jeden kilometr. Davidson později vzpomínal, že v lednu 1858 War Office jeho žádosti vyhověl a následné zkoušky prokázaly funkčnost a spolehlivost Davidsonova kolimátoru.333 V roce 1862 pak Davidson obdržel patent na již klasický optický zaměřovač se čtyřnásobným zvětšením (puškohled neboli dalekohled se záměrnou osnovou), který se rovněž osvědčil díky své jednoduchosti, spolehlivosti a nízké výrobní ceně. Davidson všechny patenty následně prodal Josephu Whitworthovi, který své pušky, opatřené těmito optickými zaměřovači, během americké občanské války (1861–1865) ve značném počtu tajně dodával Konfederaci. Jižanští odstřelovači, vybavení těmito zbraněmi, se pak stali de facto prvními a vysoce úspěšnými moderními snipery v militárních dějinách. Kromě nového typu pušek se v krymské válce objevila další hromadně nasazená technická novinka, především na britské a francouzské straně, a to byly perkusní revolvery. Ty proměnily boj zblízka svojí vysokou palebnou kapacitou a účinností. Většinou pětiranné bubínky britských revolverů deklasovaly starší jednoranové ruské perkusní pistole svojí schopností opakovat výstřel. Spektrum revolverů, které používali britští důstojníci a poddůstojníci na Krymu, bylo široké. V roce 1853 v Londýně zahájil výrobu závod Samuela Colta, produkující několik typů jednočinných bubínkových revolverů na základě uznaných britských patentů. V roce 1855 War Office u Colta učinil dvě rozsáhlé objednávky na celkem 14 000 kusů šestiranného jednočinného Navy Model Colt ráže .36 (9 mm).334 Přestože Colt nakonec v Británii ekonomicky neprorazil a svoji továrnu pod rostoucím tlakem konkurence v roce 1856 uzavřel, mnoho těchto zbraní, přestože nebyly plošně oficiálně zavedeny, se dostalo mezi důstojníky a poddůstojníky. Nepřímá evidence toho, že například důstojníci 20. britského pěšího pluku byli vybaveni revolvery Navy Model Colt, se nachází v deníku, který si vedl poručík George Shuldham Peard. Během pobytu v Konstantinopoli v srpnu 1854 se potkali s kupcem ozbrojeným pistolí za pasem a cítili se jím být ohroženi. Našeho přítele jsme příliš dobře neznali, takže jsme tasili revolvery a začali natahovat kohoutky, abychom mu ukázali, že jsme rovněž připraveni na nejhorší, ale on k nám přistoupil a začal 333 V odpovědi na svůj dopis jsem obdržel rozkaz od War Office, datovaný 23. ledna 1858, abych nasadil svůj patentovaný vojenský optický zaměřovač na dvě pušky vzoru Enfield a dvě Whitworth. To jsem učinil v Edinburghu… David Davidson, Memories of a long life (Edinburgh: David Douglas, 1893), 340. 334 R. Scurfield, „Early British Regulation Revolvers,“ Journal of the Society for Army Historical Research 35/143 (1957): 112.
Ukázka elektronické knihy