98
3. Militární mechanika a tvář bitvy
vidět, možná jen letmý pohyb čepic, ale jeden ruský ostrostřelec prokázal tak bystrý úsudek a tak skvělou mušku, že vypálil a jeho rána zasáhla střílnu a projela hlavou seržanta a krkem vojína a zabila je oba… přitom ostrostřelec mohl odhadovat cíl jen podle jednoho nebo dvou palců hýbajících se čepic nad linií valu…326 Packův příběh nese jasný význam. U Sevastopolu do evropské militární mechaniky poprvé ve velkém vstupují vojáci působící jako ostrostřelci, nebo přímo ostřelovači, jejichž přítomnost představuje pro ostatní vojáky dodatečný, zcela nezvyklý a značně stresující faktor. Teprve až na samotném konci konfliktu, po pádu Sevastopolu, obdržela britská armáda zásilku několika tisíc praktických a jednoduchých zákopových periskopů, které umožňovaly bezpečné pozorování předpolí. Proti ostrostřeleckým postavením se jako jediná účinná taktika kromě přímého útoku, zmíněného Gowingem, podnikaného většinou v noci, ukázalo soustředěné ostřelování vrchní skupinou úhlů malými coehoornovými moždíři, leč těchto zbraní mělo britské velení nedostatek. Změna ve způsobu nasazování ručních zbraní, k níž došlo během krymské války, měla o několik let později za následek definitivní ustavení specializace ostřelovače. Co se týká vybavení, nejprve se jednalo o spíše náhodné experimenty. Tehdejší britský podplukovník John Jacob, důstojník Bombajské armády Východoindické společnosti a vynálezce, v Indii na své náklady zkonstruoval a nechal malosériově vyrobit dvouhlavňovou pušku ráže .524 se čtyřdrážkovým vývrtem, mimořádně přesnou na vzdálenost až dvou kilometrů.327 V létě 1855 se poručík Bombajské armády Malcolm Green, cestující z Indie do Británie, cíleně zastavil na krymském bojišti, aby Jacobovu pušku vyzkoušel. Podle dobových svědectví dokázal opakovaně spolehlivě zasahovat ruské dělové střílny na vzdálenost přesahující 800 metrů a umlčovat tak dělostřeleckou palbu.328 Puška vykazovala excelentní parametry, ale její výroba byla velmi drahá, a proto se neprosadila. U počátku systémové změny a hromadné aplikace takových zbraní tak stál osobně někdo jiný. Na první pohled tím nejpodstatnějším faktem je to, že odstřelovači byli ustaveni jako vojenská specializace poté, co armády převzaly z civilní sféry technologii optických zaměřovačů. U luxusních loveckých zbraní, především v britské Indii, se totiž individuálně vyráběné a montované optické zaměřovače, podstatně zpřesňující míření, používaly patrně již od 30. let 19. století, hlavně při lovu velkých a nebezpečných zvířat. Nyní se z nedostatkové komodity pro elitu postupně staly průmyslově vyráběným
326 Reynell Pack, Sebastopol Trenches and Five Months in them (Londýn: Kerby & Endean, 1878), 75. Čistě z hlediska militární mechaniky použitých zbraní se na vzdálenost dvou nebo tří set metrů nejedná o nic nemožného. 327 Charles Ffoukles, „Brigadier-general John Jacob and his rifle,“ Journal of the Society for Army Historical Research 19/76 (1940): 195–196. 328 Martin Pegler, Out of nowhere. A history of the military sniper (Oxford: Osprey, 2004), 49.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284780