98
JO H A NA
K RA L
•
T VÁ Ř
vám nemůžeme ukázat její fotografii, protože… prostě vám ji nemůžeme ukázat, ale potřebujeme vědět, jestli tu byla a jestli ji znáte,“ řekl Simon a zadíval se na Marion. Camilla si uvědomila, že kolega o zavražděné vlastně vůbec nic nepověděl, takže rychle doplnila aspoň částečně identifikační údaje: „Dívka je vysoká asi 165 centimetrů, štíhlá, věk 25–30 let, zelené oči, výrazné rezavé vlasy asi pod lopatky měla včera rozpuštěné. Žádné zvláštní znamení.“ „Ano, ta tu byla! Taková pěkná holka, hodně pihatá. Moc příjemná,“ vzpomněla si okamžitě Marion. „Byla tu s kamarádkou, taky moc hezkou černovláskou, ta se tu pěkně opila. Pomáhala jsem té zrzce přítelkyni obléknout, protože byla namol.“ „Znáte ji? Víte, jak se jmenuje?“ vyhrkla s nadějí v hlase Camilla. „Bohužel,“ zavrtěla hlavou Marion, „byly tu poprvé, obě dvě. Neznám je. Odcházely těsně před devátou. Vyprovázela jsem je na ulici a chvilku jsem se za nimi dívala. Když jsem se vrátila dovnitř, hodiny právě tloukly devět.“ Marion se zálibně zadívala na nástěnné hodiny. Určitě na ně byla jaksepatří pyšná. Simon s Camillou viditelně zvadli. Tolik si od Marion slibovali. Vypadalo to, že zná celou čtvrť kolem bistra. Marion zachytila jejich zklamání a ze srdce litovala, že jim nemůže pomoci. Zvedla se, odnesla židličku k vedlejšímu stolu, ale vzápětí se vrátila. „Počkejte,“ zamyslela se Marion, „vzpomněla jsem si, že ta černovláska se jmenuje Laura. Ta zrzka jí tak říkala, když jsme ji oblékaly a já jim nabízela, že zavolám taxíka. Řekla: Laura se potřebuje projít na čerstvém vzduchu. Ano, tak to řekla.“ Marion si byla úplně jistá. „Děkujeme,“ pochválila ji Camilla. Sice to nebyla informace, kterou hledali, ale aspoň něco. Simon se na Marion ještě jednou usmál. „Připravte nám prosím účet, zaplatím.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284761