R e n áta N av r át i l o vá
•
Setkání
v soumraku
vyhlásila mír a přestala se bombardovat tisíci dotazy. I když po poznání stále prahla. Odebrala jsem se do kuchyně a začala připravovat večeři. Nepletl se mi pod ruce, opřel se o okraj linky a bedlivě mě pozoroval. Nechtěla jsem se zbytečně zdržovat teplou večeří. Navíc jeho pohled znervózňoval. Propaloval mě jím skrz naskrz. Protože jsem na jídlo vlastně neměla ani pomyšlení, vzala jsem zavděk tím nejjednodušším. Opražila jsem si toastový chléb, k němu nakrájela mozzarellu a na měsíčky rajčata. Snažila jsem se zachovat klid, přesto jsem si přes veškerou snahu málem ukrojila prsty. Samozřejmě to postřehl, ale naštěstí nekomentoval. Střelila jsem pohledem od krájecího prkénka k jeho očím. Zračilo se v nich pobavení. Haha, pomyslela jsem si v duchu! S přichystanou hostinou jsem zasedla k jídelnímu stolu. Aniž bych ho pobídla, následoval mě. Usadil se přímo naproti. „Opravdu si nedáte?“ zkusila jsem naposled. Odmítavě zavrtěl hlavou. „Jíte vůbec?“ „Je to důležité?“ zeptal se vážně. „Vlastně ne,“ vzdala jsem svou snahu a soustředila se na konzumaci. Jedla jsem velmi pomalu, ani jsem si neuvědomovala vynikající nevýraznou chuť lahodného sýru. Po prvním soustu se dostavil pocit hladu, který jsem si předtím neuvědomovala. Zamračil se. Zničehonic. Jako by si na něco vzpomněl. Pravička s vidličkou a nabodnutým sýrem mi ustrnula v půli pohybu. Strašně moc bych si přála vědět, co způsobilo stín v jeho tváři. „Proč tak riskujete?“ překvapil mě otázkou. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284745