w i l l
c a rv e r
•
ta kov ý
n o r m á l n í
d e n
jistotou přímo Paulsonovi a pomalu přibližuje svoji ruku k drženým klíčům. Když je lékařova ruka těsně u Paulsonovy pěsti, Paulson něco ucítí a znovu se dívá na inspektora. Říká, že cítí, jak klíče tepají v rytmu srdečního pulzu. „Děkuji, detektive.“ Artaud si bere klíče zpátky a vysvětluje: „Klíče samozřejmě netepaly. Jde o kombinaci mých slov o tom, že určitě budou, a tlaku toho, že stojíte před dalšími lidmi a nechcete vypadat, že něco nechápete.“ Paulson se ošívá – ten rozbor se mu nelíbí. „Navíc jsem si udělal čas, abych přijel sem, a vy mě nechcete přivést do rozpaků nebo ze mě dělat hlupáka.“ Tím zachraňuje něco z detektivovy hrdosti. „Tohle je myšlení členů kultu v té nejjednodušší formě. Je to laciný trik na podtržení mého argumentu a měl bych se vám omluvit, že jsem vás takhle využil, ale fungovalo by to skoro na každého, přesně ze stejných důvodů.“ „Takže když třeba někdo věří, že je Ježíš, a tím myslím, že tomu opravdu totálně věří, ostatní lidi tomu uvěří taky?“ „To je na opačném konci spektra oproti téhle hloupé ukázce a vyžadovalo by to podstatně větší schopnosti, než jaké jsem vám právě předvedl. Ale princip je stejný. Ano. Když se někdo ocitne ve správné situaci, je to samozřejmě možné.“ „Kdybyste to mohl vysvětlit těm třiceti lidem venku, mohlo by to pomoct,“ žertuje detektiv. Je jich třicet dva. „Obávám se, že má práce zde je hotová. Doma na mě čeká lahev vína a dobrá kniha. Inspektore, uvidíme se za dva týdny. Budu potřebovat další dvě sezení, abych udělal pořádný pokrok. Vyhovuje vám to?“ „Naprosto. Ještě jednou díky za váš čas.“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284673
w i l l
c a rv e r
•
ta kov ý
n o r m á l n í
d e n
Doktor Artaud se vrací do auta a projíždí pomalou dopravou, ačkoliv davy podle všeho řídnou. Dívá se na hodiny v palubní desce; je později, než by si přál. Teď už by měl usrkávat francouzské víno, vdechovat kouř kubánského doutníku a vstřebávat japonskou literaturu. Vzdychá. Měl jenom informovat inspektora o detektivech, které dostal za úkol analyzovat. Každý ode mě něco chce, myslí si. Zouvá si boty, jde k polici s víny a bere si to, které chce. Pak přechází do své pracovny, otvírá vlhčicí komoru a i z ní bere to, co chce. Kniha už leží na svém místě – na stolku v obývacím pokoji, vedle lampy, přesně jak mu vyhovuje. Doktor Artaud nezapíná televizi. Nechce slyšet o té záležitosti na mostě. Nechce myslet na lidi, kteří skočili. Nechce uvažovat o všech těch svědcích nebo policii vyšetřující zločin. Na jazyku má červené víno, oči upřené na stránku a stuhu pronikavě vonícího modrého doutníkového dýmu stoupající půl metru před obličejem. Momentálně to je pro něj vše. Je spokojený. Není jako ti lidé na mostě. Klíče v jeho ruce nikdy tepat nebudou.
48 234–235 Nebudeme muset říct skoč. Ani odpočítávat od tří. Nebudeme ani mluvit. Co bychom měli dělat, zastavit se na kus řeči? Navzájem se představit? 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284673
w i l l
c a rv e r
•
ta kov ý
n o r m á l n í
d e n
Ahojky, cizinče, podrž mi tenhle provaz, tak, hodný. Moc rád tě poznávám. Nechtělo by se ti skočit si se mnou z mostu? Super. Já taky nechci umřít. Tak do toho. Zatím čekáme. Na téhle ponuré policejní stanici. V tom vagónu to bylo šílené a na nástupišti vypukl hotový masakr, ale tady se všichni soustředí. Koušou si nehty a škrábají se na rukách. A my čekáme. Čekáme, zatímco třicet ostatních lidí se baví o tom, co viděli skrz to okno. Zatímco se někteří stahují do kouta, promítají si tu událost v hlavě a doufají, že nepřijdou na řadu jako další, protože ještě nejsou připraveni o tom mluvit. Někteří naopak doufají, že půjdou do ještě stísněnější místnosti s tím obézním detektivem, aby mohli oddrmolit svoji verzi událostí co nejrychleji a jít domů, do baru, ke svému dealerovi, k prostitutce nebo k partnerovi na sex. My čekáme. Časový odstup vede jen k tomu, že jsou svědectví čím dál vyšperkovanější. Svědci, kteří si v duchu představují uběhlé události jako film nebo televizní drama, přidávají detaily, které neodpovídají skutečnosti, aby výsledek byl ještě zajímavější. Protože skok devíti lidí před vašima očima není dostatečně poutavý. Protože to nemůže být jen příběh o nich. Další status. Další profilová fotografie. Další filtr. A tak čekáme. Čekáme, zatímco se místnost vyprázdňuje a hluk utichá. Zatímco šok ustupuje a hladina adrenalinu klesá. Zatímco se z dvaatřiceti stává sedmnáct a potom šest. A jediné, co dokážeme, je odříkat naše vlastní nešťastné svědectví. Vlak zastavil, jak se často stává. Podívali jsme se na osvětlený Chelsea Bridge. Nebylo na něm nic výjimečného. 100
Ukázka elektronické knihy