20. Omítka domu opadává, schody u vstupu už neexistují. Cestu ukazují pukliny. Čtvrté poschodí, poslední dveře vpravo. Jurijův byt je prostý, tuctový, dobře udržovaný, vyzdobený kýčovitými bytovými doplňky z postsovětských dob, na stěnách jsou obrázky namalované dětmi a obligátní tapety v barvě žluklého másla. Obyvatelé odešli z města na začátku války a už se nevrátili. Mezi seschlými prkny pod děravým linoleem na balkoně je vidět prázdno a sníh. Jurij mi dovolil kouřit uvnitř. Vybalujeme nákup – klobásy, vejce, sušenky, lahev piva, kterého se ani nedotkne. Vše potřebné pro dlouhý zimní večer. Nalévá mi sklenici piva a pokračujeme v rozhovoru tam, kde jsme skončili. Přichází jedno vysvětlení za druhým, ani se nemusím vyptávat. Jurij se potřebuje vypovídat. 21. „Vzpomínáš na Igora Girkina? Říkalo se mu ‚Strelkov‘, když ještě v létě byl ve vládě Doněcký republiky. To on mě v srpnu povolal do Donbasu. Strelkov byl hodně populární, ale moc nezávislej, neřídil se příkazy z Kremlu. Je carštější než car, chtěl by obnovit ruskou říši od Moldávie po Tádžikistán a cestou zabrat i Ukrajinu. To ale pohlavárům v Moskvě nebylo po chuti. Navíc nebyl místní, a to začínalo rušit. Takže Strelkova na podzim odvolali zpět do Ruska a prezidentem v Doněcku zvolili Zacharčenka. Jak se dalo předpokládat, Strelkov svoje odvolání neskousnul. Batman stál za ním. Na podzim se několikrát sešli v Moskvě a vypracovali plán, podle kterýho by se Strelkov mohl vrátit do hry. Chtěli shromáždit důkazy o Plotnickýho šmelinách a nahradit ho Batmanem. Proto rozjeli to tajný vyšetřování. Všecko probíhalo v nejpřísnějším utajení. Komunikovali spolu přese mě. Když spolu chtěli mluvit, dal jsem Batmanovi svůj noťas, aby se nemuseli bát odposlechu. A když domluvili, noťas jsem si zase odnesl. Nikdo nic neviděl ani neslyšel. Pár dní před koncem roku za náma přijeli Strelkovovi emisaři. Oficiálně přijeli s konvojem humanitární pomoci z Ruska; ve 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284665