20. Omítka domu opadává, schody u vstupu už neexistují. Cestu ukazují pukliny. Čtvrté poschodí, poslední dveře vpravo. Jurijův byt je prostý, tuctový, dobře udržovaný, vyzdobený kýčovitými bytovými doplňky z postsovětských dob, na stěnách jsou obrázky namalované dětmi a obligátní tapety v barvě žluklého másla. Obyvatelé odešli z města na začátku války a už se nevrátili. Mezi seschlými prkny pod děravým linoleem na balkoně je vidět prázdno a sníh. Jurij mi dovolil kouřit uvnitř. Vybalujeme nákup – klobásy, vejce, sušenky, lahev piva, kterého se ani nedotkne. Vše potřebné pro dlouhý zimní večer. Nalévá mi sklenici piva a pokračujeme v rozhovoru tam, kde jsme skončili. Přichází jedno vysvětlení za druhým, ani se nemusím vyptávat. Jurij se potřebuje vypovídat. 21. „Vzpomínáš na Igora Girkina? Říkalo se mu ‚Strelkov‘, když ještě v létě byl ve vládě Doněcký republiky. To on mě v srpnu povolal do Donbasu. Strelkov byl hodně populární, ale moc nezávislej, neřídil se příkazy z Kremlu. Je carštější než car, chtěl by obnovit ruskou říši od Moldávie po Tádžikistán a cestou zabrat i Ukrajinu. To ale pohlavárům v Moskvě nebylo po chuti. Navíc nebyl místní, a to začínalo rušit. Takže Strelkova na podzim odvolali zpět do Ruska a prezidentem v Doněcku zvolili Zacharčenka. Jak se dalo předpokládat, Strelkov svoje odvolání neskousnul. Batman stál za ním. Na podzim se několikrát sešli v Moskvě a vypracovali plán, podle kterýho by se Strelkov mohl vrátit do hry. Chtěli shromáždit důkazy o Plotnickýho šmelinách a nahradit ho Batmanem. Proto rozjeli to tajný vyšetřování. Všecko probíhalo v nejpřísnějším utajení. Komunikovali spolu přese mě. Když spolu chtěli mluvit, dal jsem Batmanovi svůj noťas, aby se nemuseli bát odposlechu. A když domluvili, noťas jsem si zase odnesl. Nikdo nic neviděl ani neslyšel. Pár dní před koncem roku za náma přijeli Strelkovovi emisaři. Oficiálně přijeli s konvojem humanitární pomoci z Ruska; ve 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284665
skutečnosti kvůli doladění posledních detailů konspirace. Vozil jsem je po celý oblasti za veliteli, který nás podporovali. Navštívili jsme všecky, Mozgovýho v Alčevsku, Jevgenije Iščenka v Pervomajsku, Pavla Dremova ve Stachanovu a další kozácký velitele v Antracytu, Krasným Luči, Sverdlovsku a Roveňkách. Měli jsme všecko: dokumenty i početní sílu. Vypracovali jsme dvoudobej plán. Nejdřív měli velitelé zveřejnit videa, v nich odsoudit podvodný obchody, a tím získat na naši stranu obyvatelstvo, no a potom jsme chtěli převzít moc silou zbraní. Bylo to odvážný, kurva že jo. Prostě státní převrat. Naneštěstí nás ten hajzl předběhnul. Tři dny potom, co Dremovovi kozáci odvysílali první video, byl Batman mrtvej. Plotnickij ho mohl jednoduše strčit do basy, ale ne! Nechal ho uškvařit, aby z něj zbyl jenom mastnej flek! Ale já ho chápu! Přesně chápu, proč to udělal. Bylo to nutný, já bych na jeho místě jednal stejně. Udělal to tak schválně, jako varování. Musel všecky zastrašit. Aby všichni pochopili, že to tlustý prase je dneska jediným pánem Luhansku.“ 22. Zvoní telefon. Jurij zvedá sluchátko. „Ano, krásko… No tak tě čekáme… Máme ještě trochu piva a zákusky. Chceš něco jinýho?... Hele, mně se moc nechce tahat se po venku. Kup si co chceš, já ti to zaplatím.“ Ve sluchátku zaskřípe ženský smích. Jurij předstírá rozhořčení. „Co myslíš? Že kecám? Dám ti prachy, slibuju! Jenom se mi nechce tahat se po venku… Kup si cestou něco v krámě, já ti to zaplatím.“ Jurij zavěšuje. „Poslyš Pierre, dej mi minutku, musím tady trochu poklidit, za chvilku přijde Valeria.“ Odnáší do dřezu posbíranou náruč špinavého nádobí. „To je kdo?“ „Jedna holčina. Čas od času za mnou zajde. Někdy tady i přespí.“ „Milenka?“ „To ne. Kdyby chtěla, tak bych se nebránil, ale to víš, v tomhle věku už holky nezajímám…“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284665
„Takže kamarádka?“ „Jo. Dělá pro kozáky, tak jsme se seznámili. Dělá mi společnost.“ Jurij vysypává popelník z okna. Venku je černá noc. „Můžu se ještě na něco zeptat, než přijde? „Můžeš.“ „Kdo zabil Batmana?“ „Hmm… Slyšels někdy o jistým Wagnerovi?“ „O tom skladateli?“ „Ne. Wagner je přezdívka, nevím, jak se ve skutečnosti jmenuje. Je to Rus, velí mechanizovaný jednotce.“ „Chlap z ruských tajných služeb?“ „Žoldák. Potkal jsem ho před pár dny, když jsem jel do Debalceva s kozákama, před začátkem ofenzívy. Pokoušeli se prolomit frontu u Centralného. Jeden ataman mi je ukázal: ‚To je Wagnerova jednotka.‘ Okamžitě jsem si všimnul, jak jsou vybavený. Měli fungl nový tanky a obrněnce. Ale nejenže nový, byly to úplně poslední modely. S nejlepší výzbrojí, s nejlepší optikou. To samý vysílačky. A měli ruský uniformy, chápeš? Dokonce po mně chtěli kozácký výložky, aby vypadali ‚jako místní‘.“ „Takže Batmana zabil ruský žoldák?“ „Wagner je jenom nástroj. Kdyby to neudělal on, udělal by to Beethoven nebo Salieri nebo někdo jinej. Dělá černou práci pro Plotnickýho. Deset dní po Batmanově smrti jeho jednotka odzbrojila skupinu v Krasnodonu. Zabíjej a zatýkaj každýho, kdo je proti Plotnickýmu. A věř mi, že by si to nedovolili, kdyby za nima nestál Kreml. Střílel Wagner a jeho lidi, ale Batmana zabil Plotnickij a Moskva.“ Někdo klepe na dveře. „Valeria je tady.“ Do obýváku vstupuje malá devatenáctiletá husička s brejličkami na nose. Jurij ji políbí na šíji, a zatímco si svléká vojenský kabát, drží ji kolem pasu. Valeria si ho nevšímá a sedá si k počítači. Následuje dlouhá půlhodina Jurijova tlachání, když nám ukazuje fotky kamarádek na VKontakte. Je Ruska. Když se jí ptám, proč se dala ke kozákům, vystřelí: „Přijela jsem zabíjet.“ Přijde mi dostatečně urputná, aby se jí předsevzetí dařilo naplnit. Kolem deváté zase odchází, přičemž Jurij se celou dobu nepřestal medově usmívat. Potom spolu večeříme. Po zákazu vycházení si sedáme na pohovku a sledujeme japonský film na jeho počítači. 100
Ukázka elektronické knihy