Nemohl jsem nic dělat. Nápady došly. Možnosti se vyčerpaly. Mohl jsem jen ležet a doufat, že to skončí rychle. Neprosil jsem o milost. Ani v duchu. Nebál jsem se Smrti. Nebál jsem se ničeho. Jen jsem, nevím proč, nechtěl zemřít. Pokoušel jsem se odvalit, ale nehnul jsem se z místa. I druhá ruka byla k nepotřebě. Byl jsem zbaven končetin. Nosferatu se schoval. Zbyl jen Štern, bezbranný a vydaný Sfinze napospas. Dávala si načas. Vytrhla kosti zaražené v hrdle. Zakroutila hlavou, jako kdyby chtěla uvolnit ztuhlé krční svaly. Pak zaútočila. Hlava se řítila. Jak rozjetá Suzzane, když se rvala se závějemi sněhu. Silná a drtivá a strašná. Chtěl jsem na ni zařvat, chtěl jsem ji poslat do Pekla, chtěl jsem ji proklít, ale nedokázal jsem ze sebe dostat ani slovo. Byla těsně nade mnou. Na zlomek vteřiny jsem ucítil páchnoucí dech. Pak odletěla stranou. Viking. Jeho máchnutí sekerou mi zachránilo život. Stočil jsem oči ve vyschlých důlcích. Stál za mnou. Zprudka oddychoval a pozoroval Sfingu. Připraven znovu udeřit, kdyby se o cokoliv pokusila. Tělo bez hlavy kleslo na zem. Žádné posmrtné pohyby. Žádná touha dokonat drápy to, co tesáky nezvládly. Ležela bez hnutí. Mrtvá. Hlava se válela vedle. Chtěl jsem se pohnout, ale nešlo to. Viking zastrčil sekeru za pás. Sehnul se a vzal zbytky mého těla do náruče. „Chvíli tě ponesu, Šterne. Jen kousek. Pak zas bude všechno v pořádku. Věř mi. Nic nedělej. Věci jsou tak, jak mají být.“ Nepřel jsem se. Držel mě v obrovských pažích. Silných a neporazitelných. Držel mě lehce, jako bych nic nevážil. Vykročil. Šel po Cestě. Byl klid. Jemně se mnou pohupoval. Poslední zbytky tkáně mizely. „Vydrž, Šterne. Musíš ten rozklad zpomalit. Ještě chvíli. Nevzdávej to.“ Potopil jsem se. Zadržel dech a zkontroloval tělo. Zkontroloval to, co z něj zbylo. Viděl jsem ztrouchnivělé orgány, které vypovídaly službu. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284659