GEORGIE LEE
toho, které jí právě připravil sir Nathaniel – zatočí hlava. Sira Nathaniela znala celá léta a věděla, že přestože ho mnoho lidí chová v úctě, často vyžadovalo značné úsilí, aby se člověk dočkal toho samého od něj. To, že se na Hugha díval s uznáním a nabídl mu pomoc, to… to bylo úžasné! Vzpomněla si, jak Hugha u slunečních hodin ujistila, že svou cestu zpátky k úctyhodnějšímu životu najde. Z chování sira Nathaniela bylo zřejmé, že Hugh na té cestě už je, a to znovu zpochybnilo všechny její názory na něj, právě ty, na které teď nechtěla myslet, protože se obávala, že by jí radost z dnešního dne pokazily. Netrvalo dlouho a dorazili ke skleněné stavbě oranžerie, která v sobě ukrývala bujnou směsici zeleně a květin. Zářivé barvy uvnitř ostře kontrastovaly se šedou a hnědou krajinou venku a železnými dveřmi. Hugh Claru pustil a dveře otevřel. Clara si protáhla prsty, když jimi procházela. Horko uvnitř ji zasáhlo stejně jako ztráta Hughova stisku. Neměli se držet za ruce. A obzvlášť ne když míjeli stáje a ošetřovatele koní, kteří se uvnitř starali o zvířata, která stála ve svých boxech a odfrkávala a řehtala. Vybavila si, jak rychle služky informovaly lorda Westbooka o Hughově zasnoubení posledně. Ani jeden z nich nepotřeboval, aby o nich stájníci šeptem referovali aristokratickým jezdcům, ale to gesto bylo natolik v duchu hry, že jí to bylo jedno. Byla to ztráta jejich sdílené radosti, co by jí vadilo víc, a k té by nevyhnutelně došlo, kdyby Hugha pokárala za to, že se chová tak familiárně. Proto raději neřekla nic. „Tyhle tu nebyly, když jsem tu byl naposledy.“ Hugh si zamyšleně prohlížel nadmíru zdobné 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284636