AMANDA McCABEOVÁ
ženě. Williamově pověsti by to však ani trochu neprospělo. Musel se sám sobě vysmát. Má na starost bezpečnost královského páru v Paříži a svou vlastní budoucnost. Nic jiného by ho nemělo zajímat. Nesmí dovolit, aby něco odvádělo jeho pozornost, jak se to často stávalo princi. Nesmí zapomínat na své lepší já. Nemůže vést nějakou ženu stejnou cestou životem, jakou si prošli jeho rodiče. „Ano, pane, lady Alexandra je má sestřenice. O princezně vždy mluví s velkým nadšením a vděčností, že se k ní chová tak laskavě.“ „Ano. Je vždy velmi zdvořilá. Navíc je opravdu krásná, velmi krásná. Myslel jsem že by se mohla vdát za jednoho z mých synovců, ale působí jako příliš plaché stvoření. Jak může nějaký muž vědět, co se takové ženě honí hlavou? Velmi znepokojivé.“ „Máte pravdu, pane, lady Alexandra je trochu plachá. Myslím, že by byla raději, kdyby se její případný sňatek o rok, dva odložil.“ „To je škoda,“ usmál se Bertie a v očích se mu lišácky zablesklo. „Takže sám jste o sňatku se svou sestřenkou neuvažoval, Blakely?“ „Pochybuji, že bychom se k sobě v tomto směru hodili, pane,“ odvětil opatrně William. „Moudrá úvaha. Mí rodiče byli příbuzní, víte. Otec říkával, že bychom do rodiny potřebovali dostat trochu tmavovlasé a tmavooké krve.“ Zadíval se na svou manželku. „Předpokládám, že měl na mysli něco takového.“ Před Williamovým vnitřním zrakem se objevily čokoládové oči Diany Martinové. „Zatím jsem nepotkal tu pravou, pane.“ Bertie se srdečně zasmál. „Výtečně. Nikdy se v tomto ohledu nevzdávejte. V mládí mi sestra neustále podstrkovala kdejaké německé dlouhonosé princezny, ale já jsem byl rozhodnutý, že si počkám 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284634