„Vždycky se ujisti, že máš na výběr ze dvou cest,“ řekla jí teta Sonja. Seděly zrovna v obchodním domě Selfridges a popíjely čaj. Nataša se vyhýbala čemukoli, co chutnalo jako kokos. Hluboko v jícnu jí stále ještě vězela žlučovitá pachuť Malibu. Jeho lepkavá nasládlost. Jako tropické sperma — teda ne že by tomu tak někdo ve škole řekl. Něco takového by spíš mohlo zaznít u nich doma od dětí na ulici nebo od jejich matek s nažloutlými zuby a polyesterovými topy na ramínka. Ty nejspíš po alkoholu zvracejí v jednom kuse. Nataša byla rozhodnutá už nikdy v životě nepít. Ne hodlala skončit jako ony. Stěží chtěla být sama sebou. Nejraději by uvnitř byla stejně čistá jako dřív. Čistá a křeh ká jako vůle k odporu. Na to, že byl vánoční týden, panovalo nezvykle teplé počasí. V Selfridges měli vánočně vyzdobené podlaží snad už od srpna, kdy duševně choří jedinci začínají nakupovat všechny ty cetky. Dá se přehnaná sentimentalita považovat za duševní chorobu? Měla by. Její nedostatek za ni považován je. Tím trpěla Estella. To byla její nemoc. Byla krásná, ale neměla srdce. Tak to řekla Pipovi. Kdybyste si mohli vybrat jedno, nebo druhé, co byste zvolili? Přílišnou citlivost, nebo naopak naprostou netečnost? Ale vážně. Nebo i to jsou dvě otevřené cesty? Co přesně tím teta Sonja myslela? „Ze dvou cest?“ nechápala Taša. „Ze dvou potenciálních cest. Že máš možnost volby. Možnost vydat se jiným směrem. Nevydávej se po žádné cestě tak daleko, aby z ní už nebylo návratu. Nikdy
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284608