Kapitola 6. | Vždycky může být hůř
„Ty víš, že jsem byla v… Iráku?“ „Vzpamatuj se, děvče, vždyť jsi nám to sama psala. Jen jsme se divili, že ten záchranný archeologický výzkum tak spěchal. Kdy přiletíš?“ Tia se ještě chvíli bavila s matkou, poslechla si novinky, ujistila ji, že je v pořádku a že se brzo vrátí. Když ukončily spojení, zašeptala: „Ten bastard!“ Prohlídka skříně ji příjemně překvapila. Nejprve se jí zdálo, že prádlo, šaty a boty patří ženě, v jejímž pokoji se ocitla, ale pak si všimla originálních visaček – vše bylo přímo z obchodu. A samé luxusní kousky. S potěšením se probírala šaty, ale nikde neviděla zrcadlo. Rozhlédla se po pokoji – všude samé drahé materiály, koberec snad přímo z pravé vlny. Zkusila štěstí a řekla nahlas: „Zrcadlo.“ Velká nástěnná obrazovka blikla a pak se metamorfovala na obrovské zrcadlo. Nepovažovala se za fintilku, za sebou měla mnoho problémů a před sebou asi také, ale fakt byl, že něco na sebe potřebovala, tak proč výběr odfláknout? Přiložila si k tělu několikery šaty, až si vybrala broskvové nad kolena s decentním výstřihem, ale sexy ramínky. Když pohledem znovu zavadila o televizní ovladač na stolku, zapnula jej. Celá jedna stěna pokoje se rozzářila. Chvíli poslouchala obvyklou směs zpráv, americký prezident hlásil návrat ke kořenům, ekologický reportér chvíli nahlas uvažoval, proč dosud vědci nenavštívili vulkanický ostrov, který se vynořil v Tichém oceánu, nějaká zpěvačka byla žalována za domácí násilí, ale většina zpráv se točila kolem finanční krize. Přestala je vnímat. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284558