Kapitola 6. | Vždycky může být hůř
„Ty víš, že jsem byla v… Iráku?“ „Vzpamatuj se, děvče, vždyť jsi nám to sama psala. Jen jsme se divili, že ten záchranný archeologický výzkum tak spěchal. Kdy přiletíš?“ Tia se ještě chvíli bavila s matkou, poslechla si novinky, ujistila ji, že je v pořádku a že se brzo vrátí. Když ukončily spojení, zašeptala: „Ten bastard!“ Prohlídka skříně ji příjemně překvapila. Nejprve se jí zdálo, že prádlo, šaty a boty patří ženě, v jejímž pokoji se ocitla, ale pak si všimla originálních visaček – vše bylo přímo z obchodu. A samé luxusní kousky. S potěšením se probírala šaty, ale nikde neviděla zrcadlo. Rozhlédla se po pokoji – všude samé drahé materiály, koberec snad přímo z pravé vlny. Zkusila štěstí a řekla nahlas: „Zrcadlo.“ Velká nástěnná obrazovka blikla a pak se metamorfovala na obrovské zrcadlo. Nepovažovala se za fintilku, za sebou měla mnoho problémů a před sebou asi také, ale fakt byl, že něco na sebe potřebovala, tak proč výběr odfláknout? Přiložila si k tělu několikery šaty, až si vybrala broskvové nad kolena s decentním výstřihem, ale sexy ramínky. Když pohledem znovu zavadila o televizní ovladač na stolku, zapnula jej. Celá jedna stěna pokoje se rozzářila. Chvíli poslouchala obvyklou směs zpráv, americký prezident hlásil návrat ke kořenům, ekologický reportér chvíli nahlas uvažoval, proč dosud vědci nenavštívili vulkanický ostrov, který se vynořil v Tichém oceánu, nějaká zpěvačka byla žalována za domácí násilí, ale většina zpráv se točila kolem finanční krize. Přestala je vnímat. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284558
Otakar Adámek | DRZÝ VESMÍR
Boty pro ni byly ještě větší problém. Po čase stráveném bosky v Sumeru měla oči jen pro jehly, a byly tu nádherné kousky, ale pak usoudila, že se svými zanedbanými chodidly si může dovolit jen uzavřené baleríny z růžového brokátu. A ještě šál, aby zakryla nestejnoměrně opálené ruce. Naposledy se spokojeně otočila před zrcadlem a opustila pokoj. Když vstoupila do velkého pokoje na konci chodby, zastihla Lonského a Leeovou ve vzrušeném rozhovoru. Zaslechla jen: „Šéfe, je to jen kluk, neuvědomil si…“ Dokonalá blondýna po spatření Tii zmlkla a na tváři jí rozpaky vystřídalo překvapení. Několikrát symbolicky a nezvučně zatleskala a obešla Tiu ze všech stran. „Skvělá volba. Vy víte, co nám blondýnkám sluší.“ Doktorka Mrázková na ni poprvé zpříma pohlédla, protože pochvala ji potěšila. A bylo jasné, že ten vkusně sestavený šatník byl její práce. Možná ta Leeová nebude taková kráva, jak se na první pohled zdálo. Lonský se nad těmi ženskými hrátkami usmál. A byl mile překvapen, že se doktorka Mrázková tak rychle oklepala ze svého hrůzného zážitku na obětním oltáři. „Dámy, nejprve vyřiďme jednu věc,“ řekl. Megan Leeová se zachmuřila a zřejmě vyslala nějaký signál, který Tia nebyla schopna zaregistrovat, protože dveře se otevřely a do pracovny vešel čtrnáctiletý ryšavý chlapec, samá ruka samá noha. Lonský na něho hněvivě pohlédl a hoch v rozpacích neochotně upřel oči na Tiu Mrázkovou. „Já jsem vám to udělal, paní doktorko, a mrzí mě to. Nevím, co mě to napadlo. Odpusťte.“ 100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284558
Kapitola 6. | Vždycky může být hůř
Tia se tázavě podívala na Lonského. „To on na vás poslal lvici, pak ummaské vojáky, potopu a nakonec ty náboženské fanatiky, kteří vás chtěli zabít.“ „Ale jak…? Já to nechápu, vždyť jsem byla v minulosti, v Sumeru…“ „Všechno vám vysvětlím, jen se, prosím, vyjádřete, zda přijímáte omluvu tohohle syčáka.“ „A tos mě chtěl nechat nakonec zabít?!“ „No…“ nevěděl kluk, jak nejlépe odpovědět. „Ale nic by se vám nestalo! Byla to jen simulace, probudila byste se a byla byste v pořádku!“ „On asi ve škole ještě neprobíral nic o duševních traumatech, že?“ zamračil se Lonský na Leeovou. „A doma jste mu neměli čas o nich říct, co?“ „Pane, je to moje chyba, nejsem s ním tak často, jak bych chtěla!“ upřela Megan Leeová prosebné oči na Lonského. „Ani jsem netušila, že se dokáže dostat do vašich programů.“ „Odpouštím ti,“ řekla doktorka. Leeová chtěla ještě něco říct na ospravedlnění svého syna, ale zarazila se v půli slova. Pohlédla na doktorku, a pak se po její tváři rozlila úleva. „Místo práce na síti budeš na měsíc zařazen do bojového výcviku,“ zavrčel Lonský a mávnutím ruky rachitického chlapce propustil. „Ale, pane, já neumím…“ Ale Megan k němu přistoupila a rychle ho vyvedla z místnosti. „Jeho matka?“ Lonský přikývl. 101 Ukázka elektronické knihy