usměvAvé pytle smrti
99
Sedl jsem tedy na kolo a zajel k našim uměleckým známým, kteří bydleli ve velikém domě. Oba byli malíři a každý pracoval ve vlast ním patře, a když mě tam provedli, uznal jsem: „Máte štěstí – tohle je výborné.“ Phyllis odpověděla: „Dům vedle je na prodej,“ a tak jsem se tam podíval. Byla to nárožní stavba ještě prostornější než ta jejich. Na ceduli jsem si přečetl jméno realitní společnosti Osakow Realty, hned jsem tam vyrazil a představil se kypré paní v maličké kanceláři. Zeptala se: „Co pro vás můžu udělat?“ „Kolik stojí ten dům v Poplar Street číslo 2416?“ zajímal jsem se a ona odpověděla: „Hned se na to podíváme, Davide.“ Otevřela záznam ník a četla: „Má dvanáct pokojů, tři podlaží, dvě arkýřová okna, krby, suterén, kamna na topný olej, zahradu a strom. Stojí tři tisíce pět set dolarů a záloha je šest set.“ Rozhodl jsem: „Kou pím ho,“ a bylo to. Dům stál na hranici ukrajinské a černošské čtvrti, a třebaže ve vzduchu tam jednoznačně visely násilnosti, výborně se hodil pro natáčení Babičky, takže jsme měli štěstí. S Peggy jsme si ho oblíbili. Než jsme ho koupili, scházeli se tam komunisté, a proto jsem pod linoleem našel vrstvu všelijakých komunistických novin. Podlaha byla z měkkého dřeva, a tak než položili lino, pokryli ji vrstvou novin. To linoleum bylo už hrozně staré, takže jsem ho postupně likvidoval, a jednou jsem zrovna pracoval v přední části domu, když jsem zaslechl hluk, jako když se valí povodeň. Bylo to zvláštní, opravdu neobvyklé. Vytáhl jsem roletu, podíval se ven a spatřil na ulici deset tisíc pochodujících lidí. Vyděsilo mě to. Toho dne zastřelili Martina Luthera Kinga. Do kina nás to netáhlo. Občas jsem zašel do Band Boxu, umě leckého kina, kde jsem se seznámil s francouzskou novou vlnou a dalšími věcmi, ale nechodil jsem tam moc často. A třebaže jsem sám taky natáčel, nepřipadal jsem si jako člověk z branže. To ani omylem! Můj kamarád Charlie Williams byl básník, a když viděl Abecedu, tak jsem se ho zeptal: „Je to artový film?“ Odpověděl: „Ano, Davide.“ Nevyznal jsem se v tom. Moc se mi líbili Bonnie a Clyde (Bon nie and Clyde), ale za to, že jsem začal nosit slamák s promáčklou střechou, co má tvar jako Stetson, tenhle film nemohl. Začal jsem ho nosit proto, že ho měli v Goodwillu. Když tenhle klobouk smekáte,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284530