Pracovní skupina by se pravděpodobně shodla na odpovídající pozici, kdyby se ve Smolenicích neobjevil Gustáv Husák. V té době už Husák neměl žádnou stranickou funkci, ale jako justiční oběť, odsouzenou za slovenský „buržoazní nacionalismus“, jej zvláště na Slovensku obklopovala silná aura. Střet mezi Husákem a Mlynářem ve Smolenicích nemohl být dramatičtější. Bylo to první osobní setkání dvou mužů, jejichž biografie byly protikladné. Zatímco Husák byl mezi léty 1950–1960 mučen a vězněn, budoval si Mlynář v této době svoji kariéru na generální prokuratuře, jejíž pravomoce sahaly i na Slovensko, a také své postavení ve vědě. Od vzniku reformního týmu, v jehož čele stál, se mnoho let vyhýbal zahrnutí slovenských zájmů do jeho práce, zatímco pro Husáka bylo nové uspořádání vztahu mezi Čechy a Slováky kromě jiného i otázkou osobního zadostiučinění. V této době měl Mlynář větší institucionální moc, řídil stranickou pracovní skupinu, zatímco Husák byl odsunut na nevýznamnou vládní pozici. Proto Mlynář očekával vystoupení člověka, který „usiluje o návrat do světa moci“. Skutečnost překonala všechny Mlynářovy představy. Na schůzi týmu, kde byli všichni zvyklí „hovořit věcně, otevřeně a s tolerancí k různým názorům“, vystoupil Husák „apodikticky, místy arogantně a demagogicky (…) jako politický předák, který udílí pokyny a blahosklonně vysvětluje lidem méněcenným správnou ‚linii‘“.136) Účelem této kritiky, ve které Mlynář sebe líčí jako tolerantního diskutéra a svého oponenta jako arogantního politika, byla snaha, aby čtenář pominul, v jakých rolích zde diskutující stáli – na jedné straně oběť justiční zvůle, která měla co říci k novému uspořádání mocenských poměrů mezi státním centrem a zeměmi, na straně druhé dlouholetý funkcionář, který zatím téma federalizace úmyslně ignoroval. Méně stranicky vypovídá o situaci protokol ze zasedání: Husák si skutečně vzal po přednáškách Jičínského a Grospiče na dlouho slovo a odmítl jejich závěry. Mlynář podle protokolu sebekriticky připustil, že oblast utváření česko-slovenských vztahů dlouhodobě zanedbával. Bez výhrad prohlásil, že „tato otázka je integrální a významnou součástí problematiky politického systému, kterou je třeba se vší vážností řešit“.137) Ve vzpomínkách Mlynář toto setkání hodnotí jako svůj osobní úspěch. O vystoupení Husáka na závěr veřejně řekl: „Jako táborový
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284450