Ať už jde o hmatatelné, nebo neviditelné věci. Bylo vlastně jedno, co za zvíře – či bytost to mohlo být. Pro místní to mělo svou hodnotu, a tak to hostům s hrdostí ukazovali. Jak málo jim stačilo k radosti v životě, jak málo jim stačilo k povznesení jejich osobní důležitosti. Vzhledem k jejich situaci neměli příliš na výběr… Upoutal mě rychlý proud křišťálově čisté vody v říčce, která lemovala naši cestu. Byla to nevelká říčka, měla na šířku několik metrů a její tok byl velice prudký. Požádala jsem šoféra, aby zastavil. Bylo se na co dívat a chtěla jsem udělat pár snímků. V dálce, na druhé straně říčky se páslo stádo jaků. Jejich majitel měl postavený stan nedaleko od nich. Kolem nás byla rozkvetlá louka. Byla to poslední zeleň, která se teď jakům nabízela. Nádherný podzimní den! Po cestě jsme viděli další stany nomádů. Ti tu asi přezimují. Zásobují se teď potravou pro sebe i pro zvířata. Maso, sýry a další nutnosti. Rozhodli jsme se zůstat a připravit si něco k obědu. Něco jednoduchého. Seděli jsme na příhodném místě s příjemným výhledem do krajiny, pod teplým sluncem a obklopeni prostranstvím, které naše oči nedokázaly ob‑ sáhnout. I Mola měla stejný pocit. „Jak dobře je být na tak pěkném místě!”
(98) Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284436
řekla snivým tónem. Málokdy se tu člověk ocitne mimo pusté hory, a tady je to opravdu jak v nebi!” Ale přesto se hned věnovala vaření. S kamny a nádobím jí pomáhal šerpa. Souhlasila jsem s ní. Tibet má různé druhy krás. Byl to dar, že jsme mohli procestovat různé krajiny v Tibetu, vidět a užít si různých krásných míst, klidu a zvláštních duchovních dojmů. Tahle část Tibetu byla zelená, plná kvítí a zvířat. Naprostý opak toho, co bylo jinde. Ale také krásné. Náš oběd byl hotový. Šofér se rychle najedl a se zjevnou rozkoší rozložil své tělo na trávu: „Perfektní místo na zdřímnutí,” prohlásil. „Ale ne na dlouho,” řekl mu nemilosrdně šerpa, který byl stále v pohoto‑ vosti. „Počasí v listopadu může být nestálé. Musíme se co nejrychleji dostat do kláštera. Tam si pak můžeš zdřímnout. To ti můžu slíbit,“ řekl ještě šerpa a dojídal svůj oběd. Pak začal znovu balit a uklízet nepořádek po vaření. Naložil vše do auta. My jsme využili možnosti se alespoň v klidu protáhnout a užít si teplého odpoledne. Co má být, bude! Zanedlouho se už náš Landcruiser prodíral cestou necestou, skrz napůl rozbité dřevěné přechody. Několik dalších hodin nás to vedlo výš a výš do hor. Slunce už bylo zakryto mraky a pak částečně i mlhou. Celá ta scenérie byla najednou velmi chladná. Pak se cesta rozšířila a otevřel se nám pohled
(99) Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284436
na klášterní zbořeniště! Chokorgyel, ano, jsme konečně u kláštera, ve kte‑ rém kdysi přespávalo už tolik poutníků a tibetských dalajlámů! Býval to velmi známý a dobře udržovaný klášter. Ano, BYL! Doslova a do písmene. Klášter byl naprosto zničen během revoluce v šedesátých letech. Do té míry, že kromě několika metrů z něj zůstala jen velká ruina. Důvody byly prosté a zřejmé: Tibet věří v magické a mýtické učení, od něhož se i ledacos odvíjí. K tomu patří i hory a jezera. Jakákoli změna nebo zásah ovlivňují i další věci. Vzpomínám na malé jezero nebo lépe malý rybníček s velmi silným zřídlem vody, jehož hladina si stále udržovala stejnou výšku. Nachází se v jedné zvláštní buddhistické jeskyni, která je pro věřící velice významná. Legenda či příběh o této jeskyni, vlastně spíš o labyrintech, obsahuje i před‑ pověď o onom jezírku v souvislosti s osudem Tibetu. Předpověď, která se traduje po staletí až do dnešní doby, zní takto: pokud hladina vody jed‑ nou klesne, osud Tibetu bude velmi špatný. Jestliže voda dokonce zmizí, osud Tibetu bude zpečetěn. V roce 1950 se hladina vody najednou změnila, poklesla. Dodnes zůstává v této výšce. V tom roce zažil Tibet vojenskou okupaci, která zničila, co dělalo Tibet Tibetem, a rozprášila jeho obyvatele do různých světových stran. Svoboda Tibetu zmizela a nevypadá to, že by se stará nezávislost, kultura a vláda měly vrátit. Viděla jsem poutníky, kteří
(100) Ukázka elektronické knihy