„Snídaně? Kdy jsi ji stihl?” zeptala se, ale nic než oči neukázala. „Hned po tom co jsem vstal, vysprchoval se, pověsil ti šaty, aby nebyly zmuchlané, došel jsem do pekárny a pak už ti jen uvařil čaj.” „A já tu zatím spím jako dřevo.” „Víš, jak jsem rád, že jsem tě tu mohl takhle probudit?” „Existuje ještě někde takový dokonalý chlap jako ty?” „No, myslím, že jsem jediný. A teď už se mi ukaž,” chytil Lucčinu přikrývku a škubl s ní. „To není fér. Vrať mi tu deku,” okamžitě se posadila a přitáhla nohy k hrudníku. „Chci se dívat, jak jsi krásná,” přemýšlel nad tím, proč se ženy po sexu takto zakrývají, když před chvíli ukázaly všechno, co mají. „Musím vypadat hrozně.” „Víš, jak vypadáš? Přesně tak, jako když jsme se viděli poprvé, když sis kupovala loupáky. No, až na to pyžamo, to ti teď díky bohu chybí.” „To je od tebe zákeřný,” řekla Lucie a zjistila, že se kupodivu cítí dobře. Po protančené noci, kdy pila různé druhy alkoholu. „Tak snad mi to kvůli snídani do postele odpustíš,” postavil na postel dřevěný servírovací stolek, na kterém byl hrnek čaje, kávy, dvě sklenky džusu, miska s kolečky ananasu a talíř s pečivem. „Loupáky?” zeptala se Lucie a povytáhla tázavě obočí. „No, musím se ti přiznat. Od toho rána, kdy jsme se poprvé viděli je jím docela často. V práci už si ze mě dělají srandu a říkají mi Mistr Loupák. Jen nevědí, že o tom vím.” „A pak že já jsem střelená,” zahihňala se Lucie a s chutí se do jednoho zlatavě upečeného loupáku zakousla.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284395