„Snídaně? Kdy jsi ji stihl?” zeptala se, ale nic než oči neukázala. „Hned po tom co jsem vstal, vysprchoval se, pověsil ti šaty, aby nebyly zmuchlané, došel jsem do pekárny a pak už ti jen uvařil čaj.” „A já tu zatím spím jako dřevo.” „Víš, jak jsem rád, že jsem tě tu mohl takhle probudit?” „Existuje ještě někde takový dokonalý chlap jako ty?” „No, myslím, že jsem jediný. A teď už se mi ukaž,” chytil Lucčinu přikrývku a škubl s ní. „To není fér. Vrať mi tu deku,” okamžitě se posadila a přitáhla nohy k hrudníku. „Chci se dívat, jak jsi krásná,” přemýšlel nad tím, proč se ženy po sexu takto zakrývají, když před chvíli ukázaly všechno, co mají. „Musím vypadat hrozně.” „Víš, jak vypadáš? Přesně tak, jako když jsme se viděli poprvé, když sis kupovala loupáky. No, až na to pyžamo, to ti teď díky bohu chybí.” „To je od tebe zákeřný,” řekla Lucie a zjistila, že se kupodivu cítí dobře. Po protančené noci, kdy pila různé druhy alkoholu. „Tak snad mi to kvůli snídani do postele odpustíš,” postavil na postel dřevěný servírovací stolek, na kterém byl hrnek čaje, kávy, dvě sklenky džusu, miska s kolečky ananasu a talíř s pečivem. „Loupáky?” zeptala se Lucie a povytáhla tázavě obočí. „No, musím se ti přiznat. Od toho rána, kdy jsme se poprvé viděli je jím docela často. V práci už si ze mě dělají srandu a říkají mi Mistr Loupák. Jen nevědí, že o tom vím.” „A pak že já jsem střelená,” zahihňala se Lucie a s chutí se do jednoho zlatavě upečeného loupáku zakousla.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284395
13. SETKÁNÍ S RODINOU
Lucie otevřela dveře svého bytu a vtančila do chodby. Měla na sobě své punčochy a k nim dlouhý svetr, který Viktor vylovil odněkud ze skříně. Lucie se raději nechtěla ptát, komu patřil a hlavně byla v takovém rozpoložení z ranní snídaně do postele a sexu ve sprše, že jí to bylo i jedno. Přes svetr, který měla skoro až nad kolena, měla svůj kožich, k nim lodičky a šaty si nesla přehozené přes rameno. „Haló, kde je moje zlato?” volala Lucie po bytě. „Jsem tady!” uslyšela Tomáše z jeho pokoje. „No teda, ty jsi ještě v posteli? Je jedenáct hodin!” podivila se Lucie, když se objevila v synově pokoji. „Já jsem chtěl, ale táta se nemůže hnout.” „Jak nemůže hnout?” „Ráno sem přišel v předklonu, zeptal se, jestli něco nepotřebuju a řekl, že si jde lehnout do kuchyně na stůl. Asi ho chytl nějaký ischias.” „Jo tak ischias, no tak to má táta blbý. Jak jste se tu měli? Než ho teda chytil ten ischias.” „Dívali jsme se na hokej, pak na lyžování a pak na horor. A měli jsme popcorn, pizzu a hranolky.” „V kolik tě uložil?”
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284395
„No, usnul jsem někdy po tom, co ten zombík ukousl hlavu té holce a pak jsem se probudil a ta holka ukousla ruku svému klukovi.” „Takže pozdě?” „Asi tak. No, ale jak ses měla ty?” „Já skvěle.” „Byl tam někdo hezčí než ty?” „Ani nevím. Asi ne.” „To je jasné, že ne. No, ale co to máš na sobě? Kde máš ty hezký šaty?” „Už jsem se do nich nechtěla navlékat, tak mi Viktor půjčil tenhle svetr.” „No, máš ho taky skoro jako šaty, ale k babice na oběd si ho nevezmeš, že ne?” „Neboj. Tak ale co když bys konečně vstal, umyl se, oblékl a připravil na ten oběd? Nebo chceš jet v pyžamu?” „Mami, v pyžamu chodíš ven jen ty,” zasmál se Tomáš a Lucie na něj vyplázla jazyk. Potom mu pomohla svléknout pyžamo. Jak si ale všimla, tak to nebylo pyžamo, ale tričko, které měl na sobě, když odcházela a trenky. Lucie ho celého svlékla, přetáhla do vozíku a zajela s ním do koupelny, kde ho zase přetáhla z vozíku na sedátko ve sprše. Mohla se spolehnout, že když ho tam posadí, tak nesklouzne, Tomáš se sám vykoupe a až bude hotový, tak na ní zavolá. „Můžeš mi říct, co jste tu včera dělali?” naštvala se Lucie na svého exmanžela, který stál u kuchyňského stolu a břicho i hrudník měl na stole položený. „Už jsi tady?” ani se nehnul. „Jestli tu nacvičuješ nějaký spartakiádní prvek, tak jsi trochu zaspal
Ukázka elektronické knihy