dveře asi za měsíc po Jarmilině návštěvě v obchodě. Na lícní kosti měla modřinu a byla bez peněz. Ale Irenka byla nadšená, maminka byla tady! Chvíli se držela doma, chvíli se to snažili dát s Pavlem dohromady, ale pak se vše vrátilo do starých kolejí. Iveta po nocích pryč, Pavel s lahví v kuchyni. Nejdřív to vzdal Pavel, z věšáku zmizela jeho bunda a z ložnice kufr a pak přišel pohled ze Slovenska. Pracoval jako dělník na montáži. Když tam ale Jarmila napsala, lístek se vrátil – adresát nenalezen. Iveta mizela a vracela se, kdy chtěla, Irenka ji pokaždé vyhlížela a brečela, když se máma neobjevila, nebo jásala, když zaslechla klapot jejích podpatků. Jarmila to trpěla, o malou pečovala už dávno ona, dělala to, jak nejlépe uměla. Pak jednou Iveta po týdnu přišla, bylo to v noci, smála se, strašně se smála, rukou se chytla věšáku, ten spadl na zem a Iveta s ním. Z dveří do Jarmilina pokoje se vysypalo sklo, Jarmila tam stála, vedle sebe probuzenou vyplašenou Irenu a Iveta ležela na zemi dál a dál se smála. Levou paži jí ovíjel čerstvě vytetovaný had a z jejího dechu čpěl alkohol. Jarmile ten týden nebylo dobře, kašel ji zlobil, potřebovala by k doktorovi, ale měla přece tu malou, někdo se o ni musel postarat, Ivetu to nezajímalo. Tu noc na sebe s Ivetou křičely. A pak už se Iveta nevrátila. Už nikdy nepřišla. A potom odešla i Irena. I když to bylo až za mnoho let. K doktorovi se vypravila až tehdy. Dřív to nestihla, dřív všechen její čas potřebovala Irena. Teď už tu ale nebyla. Jarmila seděla sama v čekárně ordinace, pak i na vyšetření v nemocnici. Opatrně jí řekli, že je hodně pozdě, ale že to ještě zkusí. Možná to pomůže, možná ne. Rozmyslela se a pak odmítla. Jarmila si vzdychla, nohy měla prostydlé a sezením na kuchyňské židli ztuhlé. Ani ten čaj si neudělala. Parte hádavé Maudrové před ní pořád leželo na stole. Místo na smrt, která před krátkým časem prošla jen kousek vedle ní domem, teď Jarmila myslela na kompoty s dýní à la 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284358
ananas, které pořad stály vyskládané ve špajzu. Zavařovala je celé roky, i když tu už byla sama. Nikdy se jich nedotkla. Ta nasládlá vůně jí byla odporná. Ale Irena je milovala. Irena, díky níž teď Jarmila zapomněla i na kapesník, na němž už kapky krve zaschly, takže nepustí. V její hlavě to zas byla ta malá Irenka, která nadšeně stála v obchodě se zeleninou a volala: „Babi, kompot, uděláme si dýňový kompot!“ Jarmila se znovu podívala na parte. Až přijde smrt, ona to udělá to jinak. Odejde tiše. Úplně tiše. Už ani nevěděla, kde ten článek o možnosti darovat svoje tělo pro lékařský výzkum našla.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284358
30
Jiří Kratochvil: Vrun
Takže vy jste Vrun, Vrun Miroslav? To jste Polák, Litevec nebo co? Jsem Brňák a moji rodiče a prarodiče taky. V Brně máme svý kořeny. Aha, ale nesouhlasil jste se vstupem vojsk? Já se o politiku nestarám. Ale politika se stará o vás. Ze školy vás vyhodili, protože jste odmítl podepsat souhlas. My tady ve Štěrkovnách a pískovnách nejsme tak cimprlich. Počkejte si zatím na chodbě. Na chodbě byly při zdi dvě židle. Vrun se posadil na jednu z nich a trpělivě seděl, zatímco kolem sem tam chodili lidi a teprve před polednem se před ním někdo zastavil. Tak jdeme, řekl ten, co se mu nepředstavil, ale o němž my víme, že to byl Hlavoň. Vy jste vysokoškolák. Doktor, že jo. Nejsem doktor, bránil se Vrun. Doktorát jsem si neudělal. Mám jen státnici na pajdáku. Nevadí, pro mě už seš doktor, rozhodl Hlavoň a rázně přešel na tykání. Z Gagarinovy ulice zahnuli doprava a octli se na Dvořákově a Hlavoň ukázal na špinavou výlohu. Sto roků už tady nikdo nebyl. A vylovil klíče. Zámek chvíli vzdoroval. Potřebuje promazat. Zítra se na to podívám. Když budeš teď někam odcházet, tak ani nezkoušej zamykat. Tady není, doktore, co ukrást. Budeš tady svým pánem. Ale to, co si vyděláš, je tak almužna na kostelních schodech. Ale když odmítáš bratrskou pomoc, tak máš, co máš. 100
Ukázka elektronické knihy