Vraždy
v
C h e r r i n g h a m u – M r t vá
v
Temži
Jack projížděl sem a tam uličkami mezi auty a dumal, po čem se má vlastně dívat. Občas, když se pustil za svou předtuchou, mohl jen doufat, že na něho vyskočí to, po čem pátral. Projel kolem parkovacích automatů na konci uličky. Tady se dalo zaplatit parkování pouze na několik hodin anebo celodenní stání. Víc už nic. Zdejší parkovací plocha sloužila výhradně lidem, kteří dojížděli. Dobře. To by mohlo být užitečné. Zatočil do další uličky mezi automobily, a to už se mu oči přizpůsobily panující tmě. Se sportovním autem se sotva ploužil. Díval se vlevo, pak zas vpravo, a pátral po nějakém znamení od bohů automobilismu. Něco. Cokoli. Potom dojel na úroveň automobilu, který měl pod stěrači na předním skle nastrkané nějaké papíry, které se plácaly v mírném větru. Parkovací lístky. Takže někdo tady nechal vůz a do dvou nebo tří dnů si ho nevyzvedl. Zastavil svého austina. Naproti podezřelému vozu – byla to nějaká krabicovitá honda – zaregistroval prázdné parkovací stání. Zajel na ně a v duchu si říkal: Takovéhle vzrušení už jsem dlouho nezažil. Jack se rozhlédl kolem, aby se ujistil, že ho nikdo nesleduje, a potom otevřel mrňavou kapotu zavazadlového prostoru. Přešel za vůz a z kufru vytáhl tenký kovový prut. Už je to nějaká doba. Ale co – je to podobné jako jízda na kole. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284336
Vraždy
v
C h e r r i n g h a m u – M r t vá
v
Temži
Zavřel kapotu tak zvolna a potichu, jak jen to bylo možné. Jack musel počítat s tím, že na vloupání do cizího vozu by místní lidé v každém případě nahlíželi jako na zločin, a nic by mu nepomohlo, že kdysi býval vyznamenaným příslušníkem newyorského policejního sboru. Přikročil k hondě. Vítr pořád listoval nahromaděnými výzvami k zaplacení parkovacího poplatku. Pod stěračem napočítal čtyři lístky čili auto zde mohlo stát už tři dny, což by dokonale odpovídalo době, kdy se Sammi objevila v Cherringhamu. Naklonil se těsně k autu a lesklý kovový prut skrýval tělem. Vsunul ocelový plátek mezi sklo v okně a rám dvířek. Znovu prohlížel vnitřek auta, jestli náhodou není puštěný alarm, ale žádné červené světélko tam neblikalo. Tak dobrá, řekl si. Takže když to auto rozlousknu, neměl by se po celém parkovišti rozječet řev poplašného zařízení, který by probudil i mrtvé a vyburcoval štamgasty přilepené k židlím v hostinci. Rozčileně zafuněl. Jdeme na to. Rychlým pohybem zasunul ocelový plátek hlouběji a lovil sem a tam, aby nahmatal místo, kde se vnitřní zámek stýkal s mechanismem manuálního otvírání, který se ovládá páčkou zevnitř na dveřích. Přestože si celkem věřil, že tohle dokáže, nešlo to moc dobře. Zavrtěl hlavou a uvažoval, jak dlouho může trvat, než ten policista v hlídkovém voze objede svou trasu a možná znovu zajede zrovna sem. To by byl konec všeho hraní na detektiva. Také ho napadlo: Co to vlastně sakra vyvádím? S tímhle už jsem přece dávno skončil, no ne? 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284336
Vraždy
v
C h e r r i n g h a m u – M r t vá
v
Temži
Právě během těchto úvah, v mírném letním větru, který se protahoval větvemi stromů a vyvolával tlumené, ale zřetelné šelestivé zvuky, protože městečko bylo v noci tiché jako hrob, na něco narazil. Tyčka se zadrhla o nějakou překážku – pokud jsou dveře toho auta konstruovány stejně jako u devětadevadesáti procent všech vozů, tak už by měl dokázat tyčku naklonit, zevnitř odjistit západku zámku, a potom by se dveře měly otevřít. A v následující chvíli nastal onen okamžik, kdy se Sezam otevřel – cítil, jak zámek ve dveřích povolil a luplo v něm. Takže se mu přece podařilo dostat do vozu, který zde parkoval od pondělka, a přestože nasbíral od správce parkoviště několik parkovacích lístků, místní policie si ho ještě pořád nevšimla. Co nejrychleji otevřel dvířka hondy a protáhl se dovnitř. Vůz vypadal a také voněl jako nový. Ani náznak odéru marihuany, žádné výmluvné stopy prášku na sedadlech. Je z půjčovny, nebo od nějakého kamaráda? Na tuto otázku Jack pořád neznal odpověď, přestože už seděl uvnitř. Nenašel tam žádný útržek papíru, účtenku z benzinové pumpy, itinerář k jízdě do Cherringhamu, vůbec nic, co by naznačovalo, kdo vůz řídil. Mohl to být i nějaký pravidelný cestující do Londýna, kterému nezáleželo na tom, jestli se mu na čelním skle nahromadí několik parkovacích lístků, zatímco bude v Londýně. Sáhl do přihrádky ve dveřích, která zela prázdnotou, pak do přihrádky v palubní desce, jež byla stejně pustá, vyjma manuálu k vozu zastrčeného v koženém obalu. Velký newyorský detektiv vyšel naprázdno, pomyslel si. 100
Ukázka elektronické knihy