Vraždy
v
C h e r r i n g h a m u – M r t vá
v
Temži
Jack projížděl sem a tam uličkami mezi auty a dumal, po čem se má vlastně dívat. Občas, když se pustil za svou předtuchou, mohl jen doufat, že na něho vyskočí to, po čem pátral. Projel kolem parkovacích automatů na konci uličky. Tady se dalo zaplatit parkování pouze na několik hodin anebo celodenní stání. Víc už nic. Zdejší parkovací plocha sloužila výhradně lidem, kteří dojížděli. Dobře. To by mohlo být užitečné. Zatočil do další uličky mezi automobily, a to už se mu oči přizpůsobily panující tmě. Se sportovním autem se sotva ploužil. Díval se vlevo, pak zas vpravo, a pátral po nějakém znamení od bohů automobilismu. Něco. Cokoli. Potom dojel na úroveň automobilu, který měl pod stěrači na předním skle nastrkané nějaké papíry, které se plácaly v mírném větru. Parkovací lístky. Takže někdo tady nechal vůz a do dvou nebo tří dnů si ho nevyzvedl. Zastavil svého austina. Naproti podezřelému vozu – byla to nějaká krabicovitá honda – zaregistroval prázdné parkovací stání. Zajel na ně a v duchu si říkal: Takovéhle vzrušení už jsem dlouho nezažil. Jack se rozhlédl kolem, aby se ujistil, že ho nikdo nesleduje, a potom otevřel mrňavou kapotu zavazadlového prostoru. Přešel za vůz a z kufru vytáhl tenký kovový prut. Už je to nějaká doba. Ale co – je to podobné jako jízda na kole. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284336