Černí Husaři a probuzený démon
vrhnout se na umírající kořist. Bok po boku zamířili po širokých schodech do dvora, kde měl husar osedlaného svého Severáka. „Připraven?“ zeptal se generál. „Ano.“ „Přijedeme, jakmile to bude možné.“ „Já vím.“ „Sakra, jak rád bych jel taky,“ povzdechl si veterán od Poslední šance a přimhouřil tmavě hnědé oči, když mu do nich zasvítilo slunce. „O tom nepochybuji.“ „Zadupejte je do země!“ zavrčel Oskar. „Já tu zatím budu způsobně sedět na zadku a čekat, než se ta hlava korunovaná dokodrcá. Ale pokud nedorazí včas, můžeš si být jistý, že toho bude litovat celý zbytek života. Což bude asi tak dvě minuty.“ Florián se tiše zasmál. „Vypadá to, že v zájmu vlastního zdraví by sebou měl Svatomír hodit.“ „To by opravdu měl,“ souhlasně se zašklebil generál. * * * Florián vyjel ze dvora kovárny a pohledem zabloudil k pracujícím lapkům. Zařadil se vedle císaře a tichým hlasem mu něco říkal. Ten přikývl. * * *
97 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284192