ALAN WATTS 97
lidskou mysl je takový postup zcela přirozený a snadný. Jakmile zjistíme, že před bolestí není úniku, přestaneme s ní bojovat a začneme ji vstřebávat. Mysl v tu chvíli prožívá utrpení vědomě a naplno bez jakéhokoliv subjektu, který by se mu snažil vzdorovat. Člověk najednou začne bolest vnímat stejně celistvě a odosobněně jako slast. Bolest se stává součástí přítomnosti a nic než přítomnost prožívat nelze. Když se vzdáme boje s bolestí, tak utrpení odejde, nebo se alespoň zmírní a stane snesitelným. Někdy zůstane, ale když mu neklademe odpor, změní se k nepoznání. Bolest najednou není problém. Cítím ji, ale nepotřebuji se jí zbavit, protože již vím, že bolest a snaha se od bolesti oprostit jsou jedno a totéž. Najednou neexistuje žádné samostatné „Já“, které by na bolest mělo „reagovat“. Jakmile tuto pravdu pochopíte, tak před utrpením přestanete utíkat – „spojíte“ se s ním, a bolest se najednou rozplyne. Představte si, že by neexistovaly léky na bolest. Před bolestí hlavy nemůžete uhnout jako před plamenem. Při migréně naplňuje bolest vaši hlavu, ale i „Já“. Jakmile vám dojde, že vy sami jste bolest, tak utrpení ustoupí, protože nemá, na koho by útočilo. Najednou přestane mít význam – prostě to bolí a tečka. Nejde tady o experiment, který by mohl přijít vhod ve chvílích nouze. Jde o úplně nový přístup k životu, který vyžaduje neustálou vědomou pozornost a cit k přítomnému okamžiku. Začněte tím, že se při všech činnostech a situacích budete snažit být naprosto přítomní. Zároveň si musíte uvědomit, že vlastně nemáte na vybranou. Člověk
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284129