OPIUM A ABSINT
„Pojďte. Zůstaňte blízko u mě.“ Objal ji kolem pasu a vedl ji davem po ulici. „Už tam skoro jsme.“ Aby přestala myslet na bolest, dala se Tillie do vykládání: „Jsme teď v Bowery, že ano? Když sem přišli Nizozemci, rostl v téhle oblasti jen hustý les. Jejich malé farmy se nazývaly bouweries nebo tak nějak. V roce 1783 sem připochodoval Washington a spustil britskou vlajku.“ „Jak to všechno víte?“ Tillie pokrčila zdravým ramenem: „Ráda čtu.“ „Aha. Už jsme tady.“ Ian se zastavil před temným průčelím obchodu s potravinami, byl na noc zavřený. V patře zářilo žluté světlo. Přiložil si spojené dlaně k ústům: „Tobiasi!“ zařval. „Pusť nás dovnitř!“ Z okna vykoukla mužská hlava. Po stranách tváře spadaly kudrnaté vlasy a na bradě mu rostly husté hnědé vousy. „Nech člověka trochu vyspat!“ křikl. „Měl jsi rozsvíceno. Ještě jsi nespal.“ „Snažil jsem se usnout.“ „Teď jsi vzhůru.“ „To je pravda. Co je, potřebuješ si něco koupit? A kdo je ta dáma s tebou?“ „Je milá, Tobiasi. Pusť nás dovnitř.“ Tobias rozhodil rukama, jako by už měl hovoru s nimi po krk. Okno se zavřelo a světlo zhaslo. „Co teď budeme dělat?“ starala se Tillie. V žaludku se jí ozvaly kře če. Bolest jí vystřelovala břichem do beder. Kéž by si s sebou vzala tu lahvičku. Zrovna když došla k názoru, že by se měla obrátit a vydat se zpátky na stanici na ulici Grand Street, uvnitř obchodu s potravi nami bliklo světlo a Tobias – který vyhlížel, jako by skoro neměl čas natáhnout si kalhoty – odemkl dveře. „Pojďte dál, pojďte dál. Než chytnu chřipku a umřu. Pojďte dál.“ 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284125