98
Joanna Reesová
právě teď tkají. Myslí někdy na ni tak jako teď ona na ně? Procházela se po prkenných podlahách, dotýkala se nádherných materiálů, mnula je mezi špičkami prstů a nechávala se unášet fantazií. Jako kdyby nad jednotlivými rolemi viděla dosud neušité šaty, vznášející se jako duchové. V koutě stály figuríny bez hlav ovinuté látkami – jako náznaky možných oděvů – a Vitu upoutala jedna z nich, se stříbrnou látkou pošitou penízky a s boa kolem ramen. Jak ráda by si ušila podobné šaty na večírek. Jen kdyby měla peníze. A vlastně i pozvání na nějakou význačnější party. Ve druhém podlaží zaznamenala, jak prodavač – jeden z mnoha dobře informovaných mladíků, kteří čekali s metrovými pravítky, připravení asistovat zákazníkům – obsluhuje dívku v elegantním tmavomodrém kabátku. Dívka nebyla o tolik starší než Vita, ale Vita z jejich podrobného rozhovoru poznala, že kupuje něco speciálního. „Promiňte. Pomohla byste mi vybrat?“ zavolala na ni dívka francouzsky a zvedla dvě dlouhé, tenké role. „Které barvě byste dala přednost?“ „Obě jsou krásné,“ řekla Vita, potěšena, že jí dokáže odpovědět francouzsky a že využívá lekce s madam Vertboisovou. Látky, mezi nimiž dívka vybírala, byly stejného druhu: hedvábí pošité květinami, které vypadaly tak romanticky, že Vita musela uvažovat, na jakou zvláštní příležitost asi jsou určeny. Dokázala si představit, jak látku stříhá po úhlopříčce a nechává květiny splývat
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284117