JEANNE MACKINOVÁ
S
alon Chanel se nacházel v ulici Cambon, hned za rohem od náměstí Vendôme. Schiap a Coco byly od sebe jen pár kroků. Náměstí Vendôme byla nejelegantnější nákupní zóna v Paříži, takže tam samozřejmě musely být obě. Ale ta možnost, že na sebe mohou každou chvíli narazit, jim musela hýbat žlučí. Od vchodu z ulice vedlo do showroomu slavné schodiště se zrcadly. To je chytré, pomyslela jsem si. Která žena se podívá do zrcadla a řekne si: Vypadám báječně. Já přece vůbec nepotřebuju nové šaty! Kdepak. Podívá se na sebe, zamračí, urovná si sako, povytáhne sukni, poupraví klobouk a pomyslí si: Potřebuju nový styl, musím obměnit šatník. Celou dlouhou cestu nahoru po schodech se těší, že ten pocit nespokojenosti s vlastním vzhledem utiší novými šaty, svetrem či šperky. Salon Chanelové se nevyznačoval tou přátelskou atmosférou jako Schiapin, prodavačky byly oblečené v černé a bílé, stály v pozoru a ruce měly přeložené před pasem jako školačky chystající se nahlas odříkávat učivo. Místnosti až zastrašovaly vznešenou nádherou, všude se blýskala zrcadla a zlacený nábytek a nohy se bořily do vysokých koberců. Toho dne tam bylo rušno. Dámy ze společnosti si zkoušely modely na letní dovolenou, odvážné jachtařské úbory a plavky, všechno z úpletu, který Chanelová zpopularizovala. Usadili jsme se s Charliem na béžové pohovky a čekali, až Ania skončí se zkoušením, a zatím jsem pozorovala manekýnky přecházející po místnosti, jak si svlékají a zase si oblékají lehké pláště a svetry a pohazují šňůrami falešných perel. Oděvy byly elegantní a skoro všechny černé, bílé nebo béžové. Vzpomněla jsem si, jak mi Ania vyprávěla, že Chanelová vyrostla v sirotčinci, který vedly jeptišky oblečené v černobílých hábitech. Dětství si s sebou neseme po celou dospělost, bez ohledu na to, jak dlouho žijeme a jak jsme staří. Někde
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284114