„Je to proti zákonu?“ „To ne… to samozřejmě ne. Jenom nám tady v ulici připadalo, že to, ehm, trochu přeháníte.“ „Pracuju.“ „Že to přeháníte s prací.“ „Stěžoval si uliční správce? Poskakuje mi EEG? Jsem z něčeho obviněný?“ „Prosím vás, to samozřejmě ne! Panebože, člověče, nemusíte být hned tak defenzivní! Jenom se snažíme přijít na to, co vás, ehm, znepokojuje.“ Kdybych na to měl, na fleku bych toho zmrda zabil. Hned u toho svinskýho konferenčního stolku. Jeho zaměstnanci by aspoň měli o čem konferovat. Našli by ho tu umláceného kávovarem. „Nic mě neznepokojuje.“ „Potom mi jistě odpustíte, že mi připadá případné se vás zeptat, proč vynecháváte předepsaná období odpočinku, pane Bailey.“ „Mám rád, když mohu pořád něco dělat.“ „Ale jenom prací přece…“
Vrchol vulkánu
A na hřbetě komet, jež se splašeně v pravých úhlech řítily jeho kosmickým tělem, nehledíce na přírodní zákony, jak je znal „zaživa“, k němu přilétla otázka, která po odpovědi Ano musela logicky následovat: Proč bych měl?
Na Zemi život pro Baileyho postrádal smysl. Jako člověk nezapadl. Do sebevražedné komory ho doslova dohnala dezorientace a frustrace.
– 99 –
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS284108