Lužičtí Srbové na přelomu 20. a 21. století Pokud jde o censy a další početní údaje, jen malá část evropských státních útvarů v současnosti sčítá a registruje údaje týkající se deklarované etnické příslušnosti. Absence takovýchto oficiálních statistik platí i v případě dnešního Německa116 – tím se zdejší situace liší od nástupnických států bývalého Rakousko-Uherska a dalších zemí východní Evropy. Skutečnost, že etnická příslušnost není v Německu úředně doložitelná, bývá také uváděna jako jedna z překážek vzniku hypotetického lužickosrbského voleného menšinového zastupitelského orgánu (Serbski sejm)117 v kontextu potíží s registrací osob majících volební právo. Jistě, proces dokazování „srbství“ by byl mimořádně komplikovaný a u mnohých (i „národně uvědomělých“) Lužických Srbů by se zřejmě setkal také s odporem. Pro srovnání je však třeba připomenout, že kupříkladu norští Sámové se takového řešení nezalekli a pro potřeby registrace voličů do Sámského parlamentu vytyčili (jakkoli vágní a zpochybnitelná) kritéria původu, tj. „sámskosti“. 2) Jazyk: na rozdíl od některých jiných bilingvních/diglosických oblastí Evropy (Wales, Skotsko, Finsko aj.) není v Lužici registrován ani – v porovnání s etnicitou zdánlivě „změřitelnější“ – počet uživatelů menšinového jazyka. Přitom právě lužická srbština je bezpochyby hlavním etnodiferencujícím znakem, odlišujícím Lužické Srby od Němců. Přes spíše akademická či voluntaristická tvrzení, že „plnohodnotným“ Lužickým Srbem je možno být i bez znalosti řeči, bývá často právě schopnost hovořit lužickosrbsky vnímána a prezentována jako sine qua non lužickosrbské etnicity. Skutečnost, že vedle jazyka existuje v praxi jen málo jiných znaků vymezujících Lužické Srby jako svébytné etnikum, zastáncům názoru o roli jazyka jakožto „etnické“ komponenty či etnodiferencujícího znaku nahrává.118 ELA, Ludwig (2010): Kelko je Serbow? Abo – dyrbja so mjeńšiny poprawom ličić? Rozhlad, 60 (5): 17–19; (6): 16–18. 117) [Aktualizace 2020] Serbski sejm byl mezitím založen (17. 11. 2018); viz pozn. 49. 118) ELA, Ludwig (2014): Sprachenpolitik in der Lausitz. Sprachenpolitik und Sprachenrecht im deutsch-sorbischen Gebiet 1990 bis 2014. Bautzen: Sorbisches Institut/ Serbski institut: 103–104. 116)
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283994