Jak již bylo zmíněno, optimální BMI u geriatrických pacientů neodpovídá optimálnímu BMI dospělé populace. Ideální (protektivní) BMI se v seniorské populaci pohybuje v rozmezí 24,0–30,9 kg/m2. Dle nedávné meta-analýzy dosahovali senioři vůbec nejnižší mortality s BMI v pásmu 27,0–27,9 kg/m2. Hraniční hodnotou, při které posuzujeme riziko malnutrice u seniorů (starších 70 let) je BMI 22 kg/m2, geriatrický pacient s BMI 20 kg/m2 je považován za podvyživeného. Pásma obezity (nad 30,9 kg/m2) jsou však spojena se stejnými riziky, jako u dospělé populace – tabulka 14.8 přehledně zobrazuje pásma BMI a jejich bodové hodnocení k MNA®. Přestože geriatričtí pacienti profitují z tzv. paradoxu obezity, je nutné vždy uvážit i míru fyzické aktivity a celkovou soběstačnost seniora, popř. přítomnost sarkopenické obezity – více v kapitole 18 Sarkopenie. Z tohoto důvodu je vhodné hodnotit i riziko kardiovaskulárního rizika pomocí obvodu pasu (tabulka 14.6, měříme s přesností na 0,5 cm), popř. tzv., Waist Hip Ratio (WHR) – tabulka 14.7. Tab. 14.6 Hodnocení obvodu pasu ve vztahu ke kardiovaskulárnímu riziku (Zlatohlávek, 2016)
Ženy
Zvýšené riziko
Vysoké riziko
> 80 cm
> 88 cm
> 94 cm
Muži
> 102 cm
Tab. 14.7 Hodnocení typu distribuce tuku dle indexu WHR (Zlatohlávek, 2016)
Ženy
Muži
Spíše periferní
Vyrovnaná
Spíše centrální
Centrální risk
< 0,85
0,85–0,90
0,90–0,95
< 0,85
< 0,75
0,75–0,80
0,80–0,85
< 0,75
Kompletace BMI s obvodem pasu či WHR společně s obvodem paže a lýka mohou být kvalitními ukazateli pro hodnocení celkové redistribuce tuku a stavu svalstva pacienta. K hodnocení tukových a svalových zásob je možné využít též techniku kaliperace – nejčastěji je měřena kožní řasa nad tricepsem, kdy se uvádí norma > 3,5 mm u mužů a > 7 mm u žen. V klinické (geriatrické) praxi se však metoda kaliperace používá velmi zřídka.
14.4 METODY MĚŘENÍ TĚLESNÉHO SLOŽENÍ Vývoj metod měření tělesného složení se neustále zlepšuje, každá jedna z nich disponuje rozlišnou mírou jednoduchosti obsluhy, finanční nákladovosti, přesnosti a reprodukovatelnosti. Ty, které se nejčastěji využívají v klinické praxi a výzkumu v geriatrii, jsou popsány níže. Za hospitalizace či v ambulantní péči většinou ke kvalitnímu hodnocení nutričního stavu dostačují metody antropometrické. V rámci výzkumu či při nejasnostech v tělesné kompozici, v geriatrii především při podezření na sarkopenickou obezitu, je vhodné využít přesnějších metod.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283843