vytvoření zkoumané superpozice obou alternativ. Kvantové alternativy jsou na počátku totožné a na konci se liší polohou těžiště tělesa. Moje hypotéza pak předpovídá, že časová škála kolapsu stavového vektoru reprezentující takovouto superpozici je řádu
T~ E.
(4.4)
Pro nukleon dostáváme téměř 108 let, takže nestabilita by se v dosavadních experimentech neprojevila. Ale kapičce vody velikosti 10−5 cm by kolaps trval kolem 2 hodin. Pokud by kapička měřila 10−4 cm, kolaps bude trvat okolo jedné desetiny sekundy a pro velikost 10−3 cm kolaps stavového vektoru nastane během pouhých 10−6 sekundy. Toto vše platí pro zrnko izolované od prostředí; rozpad je dále urychlen stykem hmoty s prostředím. Způsoby řešení problému měření v KT tohoto druhu většinou narážejí na potíže se zachováním energie a s lokalitou. Ale v OTR je již zabudovaná neurčitost ve stanovení gravitační energie, zvláště co se týče jejího příspěvku k superponovanému stavu. Gravitační energie je v OTR nelokální: gravitační potenciální energie přispívá (záporně) nelokálně k celkové energii a gravitační vlny mohou odnášet (kladnou) nelokální energii pryč ze systému. Dokonce i plochý prostoročas může v jistých případech přispívat k celkové energii. Neurčitost v energii stavu odpovídajícího diskutované superpozici dvou různých poloh tělesa je v souhlase (skrze Heisenbergovy relace neurčitosti) s časem rozpadu (4.4).
100
Povaha prostoru sazba FIANL.indd 100
29.01.2019 19:06:13 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283785