Historie
Hill poukazuje správně na to, že Bradbury viděl svět jako básník. Jeho texty jsou plné téměř pábitelských obrazů a někdy se samy sebou opájejí až příliš. Pro technickou sci-fi nebo dobrodružné příběhy nepříliš funkční přístup. Ovšem Bradbury byl nejsilnější v lyrických evokacích, v nichž je stroj času nikoli technickým udělátkem, ale pamětníkem, kterého poslouchají nadšené děti; a stroj na štěstí má zásadní chybu v tom, že jeho spuštění v sobě obsahuje také skutečnost, že jednou bude vypnut. A pak v drobných hororových etudách — ostatně svéráznou poctou Bradburyho hororovému umu je rámování slavných Knih krve Cliva Barkera, které variuje podobný trik použitý ve sbírce Ilustrovaný muž. V obou typech textů hýří autor živými obrazy, které pracují se všemi smysly a pokoušejí se vystihnout podstatu nejen dětství, ale také dvou zásadních bradburyovských ročních období — léta a podzimu.
V předmluvě k Pampeliškovému vínu Bradbury pobaveně zmiňuje údiv jistého kritika, jak si mohl autor románu nevšimnout, že jeho rodný Waukegan je ošklivý přístav s hnusnými uhelnými doky a seřadištěm za městem. Vtip je v tom, že kritik na město nahlížel jako starý člověk, kdežto Bradbury v něm spatřoval podobně jako jeho dětští hrdinové krásu a neustálý pohyb a výzvu světu. Nemohl jinak. Protože „má-li v sobě chlapec kus básníka, nemůže v koňském koblížku vidět nic jiného než květiny; a koneckonců o nic jiného v případě koňských koblížků ani nejde“. Pro dnešního čtenáře je až úsměvné, jak často se v Bradburyho rozhovorech a textech objevuje obraz chlapce, ideálně dvanáctiletého, co meritum věci. Je to tiché přiznání neviditelného a neprobíraného kontextu, v němž Bradbury vyrůstal a většinu života psal. Chlapci zažívali dobrodružství a četli o nich a vyprávěli je dalším, dívky zůstávaly až příliš často stranou, dokud se z nich nestaly
slečny a ženy, které si oni kluci mohli vzít nebo o ně usilovat. Ale nikoho asi nepřekvapí, že takovým dvanácti letým klukem podle svých slov byla i již zmíněná Rachel Bloomová. Ray Bradbury, který měl v mnoha ohledech pravdu, se nakonec v této jedné věci mýlil. Ale asi by mu to nevadilo. K jeho pomníku tak s uhlem v ruce už desetiletí přicházejí dívky i chlapci všeho věku, protože pro ně všechny je i dnes, osm let po své smrti, sám o sobě institucí a tajným spojencem proti všemu normativnímu — totalitárnímu zřízení, prudérní společnosti i sociálním či kulturním omezením. Moudrým a pobaveným průvodcem „dítěte, které je v každém z nás a které dovádí na dávných srpnových lukách Páně a postupně začíná dospívat, stárnout a cítit temnotu, co číhá pod stromy, aby se mohla rozsemenit“. Autor je literární redaktor a kritik.
Jazyková glosa
Jazyk Vánoc Zdenka Rusínová
Máme do svátků vánočních ještě trochu času, ale myslet na ně už můžeme. Všimněme si jedné písně z České mariánské muziky Adama Michny z Otradovic. Je to známá ukolébavka „Chtíc aby spal“. Při jejím poslechu nás nezaujme jen krása melodie, ale i podoba textu, jehož neobvyklost vedla k častému parafrázování.
Pozornost vzbuzují hlavně poetická oslovení Syna božího od jeho matky, jsou to především názvy květin (ó fialo, ó lilium, ó růže má, vonné konvalium), ale i další obrazné názvy (ó labuť má, ó loutno má, líbezná harfo má). Panna Maria oslovuje malého Ježíška rovněž četnými zdrobnělinami (rozkošné děťátko, můj slavíčku, cymbálíčku, zahrádko má, nemluvňátko). Pozornost si zaslouží i nezvyklé vybídnutí (nynej hbitě) dané zřejmě i potřebou rýmu s dítě. Náhodou není ani fakt, že na začátku textu stojí přechodník, v minulosti častý, který se občas vyskytuje i dnes. Tento přechodník vždy vyjadřuje děj současný s dalším dějem ve větě. Snad stojí za pozornost, že mají-li se konat dva děje ve stejném čase, musí být přechodník přítomný
tvořen od slovesa, které vyjadřuje trvání děje, tedy nedokonavého. Toto vše, co poutá naši pozornost, jsou prvky výrazově bohaté češtiny raného baroka. Základními rysy tehdejšího umění i jazyka literatury jsou především obraznost vyjádření, citovost a snaha působit na smysly člověka s cílem posílit víru v Boha a prohloubit znalost bible. To vedlo k prožívání církevního roku jako sledu náboženských svátků a připomínek různých událostí spojených s životem Kristovým i s životy svatých. Autorka je lingvistka. Máte nějaký lingvistický dotaz nebo námět na glosu? Posílejte na adresu casopis@hostbrno.cz.
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS283761