konverzace stočila na tatíka – „že život je těžkej pro všechny. Nejen voni ho maj těžkej, tak proč by měli vočekávat nějaký přednostní zacházení? Člověk musí brát život, jak leží a běží, dělat, co může, vobrnit se a zachovat si úctu. Existujou i lidi, dcero,“ říkala, „lidi, kerý maj vo moc víc důvodů bejt psychologický a mnohem vopodstatněnějc by mohli trpět než ty, kerý jdou svýmu utrpení naproti – ale tyhle lidi nevidíš, že by se poddávali svejm temnotám a svýmu bědování. Místo toho tyhle patřičný lidi statečně jdou dál svou cestou a odmítaj jenom tak složit zbraně.“ A tak máti opět sklouzla ke svý oblíbený filozofii „Vpřed a vzhůru“, ke svý hierarchii utrpení: jedni si utrpení dovolit směli; druzí si ho dovolit směli, leč ostudně selhali přečerpáním svýho přídělu; a pak tu byli arogantní samozvanci – tatík mezi nimi – co si pro sebe kradou právo na utrpení, který patří někomu jinýmu. „Tvůj tatík,“ říkala máti. „Tvůj tatík. Víš, že jeho sestra řikala, že dokonce i při sirénách, zatímco kolem něj hořelo kdeco, dál ležel v posteli jak placka, že ani nešel s vostatníma do krytu? A to byl tehdá eště mladej – šestnáct, možná sedmnáct – a mně v tý době pouhejch dvanáct, a už jsem měla víc rozumu jak von. Blázen. Chtěl, aby mu ty bomby spadly přímo na hlavu. Blázen,“ a poprvý, když jsem to slyšela – tentokrát to poprvý určitě nebylo – a taky než jsem začala mít sama deprese – jsem si říkala, že bláznivý to teda rozhodně bylo. To už zase mluvila o veliký válce, o tý světový, o tý druhý, o tý – potvrdí každý puberťák – co nemá absolutně nic společnýho s moderním lidstvem a životem v pokrokový společnosti; o tý, který nikdo v mým věku nedokázal věnovat pozornost, což není až tak překvapivý, vzhledem k tomu, že většina z nás sotva zvládla věnovat pozornost tý naší současný, lokálnější. „Po válce,“ říkala máti, „dokonce i potom, co jsme se vzali, celý ty roky až do svý smrti, a především vod tý doby, co začalo tady to místní trápení, se akorát jen rochnil v temnejch záležitostech.“ Tím myslela tatíkovy noviny, všechny ty jeho bichle a záznamy a shromažďování
105
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281849