CAITLIN CREWSOVÁ
prozradit, jak snadné by pro ni mohlo být, zranit ho. „A už úplně je mi jedno, jestli se můj životní cíl líbí nebo nelíbí nadutým a přehnaně sebejistým mužům, jako jste vy.“ „Máte štěstí, Sarino, že mám dostatek dobré vůle,“ Matteo se zasmál. Hlasitě. A to proto, že jediná vůle, co měl, pokud šlo o ni, byla jeho vůle a touha, dostat se do ní. Než exploduje. Upřela na něj nenávistně oči: „Problém je v tom, že jste zvyklý děsit lidi. Ale já se vás nebojím. Ano, nechci, aby se ta nahrávka dostala na veřejnost. Ale tebe osobně, Matteo, se nebojím.“ Přejel po ní pohledem, všiml si jejího ruměnce i toho, jak se jí s každým nádechem zvedá hruď. A dokonce i zaťatých pěstí, které měla podél těla. Zatínala je a uvolňovala jakoby v souladu se svým tepem, v rytmu svého tepu. A úplně stejně, ve stejném rytmu, tepala jeho krev ve slabinách. Tohle už byly jiné emoce, nejen vztek. V tom ho to jako úderem blesku napadlo. Bude to zřejmě mnohem jednodušší, než čekal. „Jestli mě chcete, doktorko, stačí, když mě poprosíte.“ Efekt byl okamžitý. Elektrizující. Ztuhla a tváře jí nachově vzplanuly. „Vy jeden ješitný, namyšlený, nesnesitelný …“ „Sarino, Sarino,“ zašeptal, a když vyslovil její jméno, připadalo mu to tak opravdové, tak správné. Ten pocit byl tak sladký, jako by to bylo jeho vyznání. „Takhle se přece neprosí…“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281752
OSMÁ KAPITOLA „Nebo…,“ pokračoval Matteo, a jeho hlas byl plný sametově drsné mužnosti. A plný dalších příslibů, které Sarina neuměla ani pojmenovat, cítila je jen jako vábivé a vášnivé pokušení. „… možná ani nevíš, jak vlastně poprosit o to, co chceš. Je to tak, maličká?“ Sarina toho najednou začala mít dost. Už předtím byla rozzlobená. Celý den strávila zavřená v pokoji, a donekonečna přemítala o tom, co přesně se stalo v ranním salonku. A jako by to nestačilo, tak zas a znovu analyzovala veškerý čas, strávený s tímto mužem. A neustále se snažila pochopit, kde udělala chybu. Jak se mohla dostat až sem. Jak vůbec může být Matteo tak odporný a zákeřný. Vmést jí do obličeje Jeanette a napadnout ji tak podlým způsobem. A po tom, co jí řekl teď, se jí už chtělo až křičet. Nebo spíše ječet. Ale ovládla se, nevybuchla. „Neříkejte mi tak,“ řekla. Protože to bylo to jediné, co ji napadlo. „Nejsem žádná vaše maličká.“ A náhle se jí sevřelo břicho, protože pohled v jeho očích byl tak… jiný. Tak zvláštní. Měla pocit, jako by jí Matteo viděl až do duše, jako by se jí bezostyšně přehraboval v mysli. „Byla jste velmi cílevědomá už jako dítě,“ řekl
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281752
CAITLIN CREWSOVÁ
přemítavým hlasem. „Na střední škole jste byla premiantkou. Po celé čtyři roky studia jste měla velmi vysoký průměr známek.“ Tak tohle bylo opravdu to poslední, co čekala, že uslyší. Pokusila se ovládnout všechny svoje city a pocity. Změnit směr. Ze všech sil se ho pokusila sledovat tak pozorně, jak by to udělala během psychoanalytického sezení. V tom byla dobrá. To uměla. Sledovat jednotlivé nitky, a splétat je postupně dohromady. Ale on přece mluvil o jejím vlastním životě. A dělal to s tím zvláštním světlem ve svých tmavě šedých očích, s tou divnou trpělivostí, o které si nemohla přestat myslet nic dobrého. Ale zdaleka nejhorší na tom všem bylo, že se nemohla zhluboka nadechnout. „Abych pravdu řekla, tak své studijní výsledky i akademickou kvalifikaci znám skutečně velice dobře, děkuji,“ dokázala říci, ale nechápala, proč se pořád celá tak chvěje. „Se stejnou vervou jste se pustila i do univerzitních studií. A pak jste ztratila svou přítelkyni.“ „Nikdo už o ní nemluví,“ navázala na jeho slova tiše Sarina. „Stalo se to všechno tak dávno. Polovina lidí, co znám, si na ni už nepamatují. A ti, kteří si ji vybavují, si myslí, že už uběhla moc dlouhá doba na to, aby se o ní mluvilo. Je to jako kdyby nikdy neexistovala. Cosi se mu zablesklo v temných očích, ale pak se jeho ústa jen pousmála. Skoro by řekla, že ten úsměv byl něžný, kdyby šlo o někoho jiného. Protože u muže, jako byl Matteo, si mohla poradit téměř se vším, kromě projevu citů. Se vším, kromě tohoto. Musím zvážit všechna fakta, maličká,“ řekl. A v tom, jak to oslovení použil, bylo něco jiného. Mělo 100 Ukázka elektronické knihy