CAITLIN CREWSOVÁ
prozradit, jak snadné by pro ni mohlo být, zranit ho. „A už úplně je mi jedno, jestli se můj životní cíl líbí nebo nelíbí nadutým a přehnaně sebejistým mužům, jako jste vy.“ „Máte štěstí, Sarino, že mám dostatek dobré vůle,“ Matteo se zasmál. Hlasitě. A to proto, že jediná vůle, co měl, pokud šlo o ni, byla jeho vůle a touha, dostat se do ní. Než exploduje. Upřela na něj nenávistně oči: „Problém je v tom, že jste zvyklý děsit lidi. Ale já se vás nebojím. Ano, nechci, aby se ta nahrávka dostala na veřejnost. Ale tebe osobně, Matteo, se nebojím.“ Přejel po ní pohledem, všiml si jejího ruměnce i toho, jak se jí s každým nádechem zvedá hruď. A dokonce i zaťatých pěstí, které měla podél těla. Zatínala je a uvolňovala jakoby v souladu se svým tepem, v rytmu svého tepu. A úplně stejně, ve stejném rytmu, tepala jeho krev ve slabinách. Tohle už byly jiné emoce, nejen vztek. V tom ho to jako úderem blesku napadlo. Bude to zřejmě mnohem jednodušší, než čekal. „Jestli mě chcete, doktorko, stačí, když mě poprosíte.“ Efekt byl okamžitý. Elektrizující. Ztuhla a tváře jí nachově vzplanuly. „Vy jeden ješitný, namyšlený, nesnesitelný …“ „Sarino, Sarino,“ zašeptal, a když vyslovil její jméno, připadalo mu to tak opravdové, tak správné. Ten pocit byl tak sladký, jako by to bylo jeho vyznání. „Takhle se přece neprosí…“
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS281752