98
4. Arkádie a utopie
v této linii jdoucí od Rousseaua byla ztracena díky kultuře. Tomu u Kovtuna také odpovídá takřka romantický motiv dospělosti jako exilu. První z dopisů, který začíná slovy „Milý dome, měl jsi číslo 36, stál jsi v Sousedovicích na kopci nad návsí…“, končí překvapivě větou: „Přišel Korydón, měl nestárnoucí rty.“46 Místa a události spojené s dětstvím na venkově se vyznačují pomíjivostí, podtrženou už tím, že jde o vzpomínku, motivy antické idyly do tohoto rámce vnášejí jiný časový rozměr, který venkovské obrázky proměňuje. V jiném z dopisů Kovtun tímto způsobem spojuje Vergiliova Meliboea s konkrétním člověkem 20. století a jeho příběhem. Nevytrhuje jej sice ze smrtelnosti, ale jeho životu dodává jistou idylickou univerzálnost, jako by nešlo jen o jednoho Václava Zahradníka: Milá pohlednice […] čtu z tebe dávný příběh Václava Zahradníka, který se dříve jmenoval Meliboeus a kterému jednoho krásného dne bylo řečeno, že musí opustit svůj dům a několik polí. Nakonec měl štěstí, protože se vrátil, aby mu opět, unavenému horkem v době žní, Thestylis vařila vonnou polévku z rozetřeného tymiánu a česneku. Když zednickou lžící nabíral maltu, podíval se za sebe a zahlédl najády, které trhaly světlé irisy a kvetoucí mák, vázaly narcisy s ohnivými měsíčky a skořicovými květy. Idyla však brzo pominula.47 Na některá z témat Dopisů navazují tři delší básně z přelomu padesátých a šedesátých let psané v pravidelně rýmovaných strofách evokujících písně, které je možné číst jako básnickou analýzu toho, co Dopisy otevřely a jako celek naznačily: přítomnost idyly (Arkádie) jako univerzální, ale skryté vrstvy lidské skutečnosti. Báseň Kde to bylo se obrací k minulosti jako idylické krajině, která je uložena v paměti. Ve Zrození řeči je tématem obnovení první, původní řeči, která je řečí té idylické minulosti. V posledním z dopisů je takovou řečí ještě řeč krajiny: Milá krajino, chtěl jsem ti psát tvou řečí. Myslím takovou řeč, do které se už před prvním slovem všechno vtělilo, takže se všechno také dá snadno vyrozumět z výkřiku kohouta na sousedním dvoře, z nočního volání psů, ze šumění větru pod starým hradištěm. O větnou skladbu
46 47
Ibid., s. 9. Ibid., s. 20.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS279284