„To nemáme na oficiálním seznamu otázek,“ namítne Jenny. „Mělo by to na něm být,“ odsekne Karel. „Manželství bez jazyka nefunguje.“ Manželství nefunguje ani s jazykem, chce se mi odpovědět. V tomhle kontextu mi to ale nepřijde jako mistrovský tah. „Není na nás, abychom o tom rozhodovali,“ praví Jenny. „Můžete se postavit na hlavu,“ trvá na svém Karel, „ale já odsud neodejdu, dokud se to nedozvím. Jakým jazykem spolu mluvíte?“ „Já už jsem uklidila zápisky, Karle,“ oponuje Jenny. „Jakým jazykem spolu mluvíte?“ opakuje Karel. „Podkopáváte moji autoritu, Karle,“ namítá Jenny. „Jakým jazykem spolu mluvíte?“ opakuje Karel. „Jazykem lásky.“ Teď promluvila Tamara. Pohrdavě a bez výrazného přízvuku. A téměř vítězoslavně k tomu dodá: „Od božího rána do pozdního večera.“ A zase skoro beze stopy přízvuku. Musela se asi pořádně šprtat. I když si nejsem jistý, jestli ví, co vlastně vykládá. Pracovní sešity jsou plné vzorových vět a nic neříkajících hlášek. How are you? How long have you been picknicking? Nebo že by to fakt věděla? „Tak už půjdeme, Karle?“ ptá se Jenny. Karel něco žvýká. Alespoň teda čelist mu jede nahoru dolů. „Dobře,“ řekne. „Dobře.“ A obrátí se ke mně. „Poslední věc, pane Seebregsi. Tvrdil jste, že jí pomůžete najít práci?“ Přikývnu. „Ve kterém odvětví, jestli se můžu zeptat?“ „V belgické kinematografii,“ odpovídám. „V belgické kinematografii?“ ptá se Karel. Přežvykování přejde do úšklebku. „Tu znám jako svoje boty,“ říkám. „Tak nám dejte vědět, jestli z toho něco bude,“ praví Karel. „Volat nám nemusíte. Zeptám se vás na to při příští návštěvě.“ „A to bude kdy?“ ptám se. 103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS278900