a poděkovala sluhovi, který položil tác na nízký stolek mezi pohovkami. A zadívala se k Roscoeovi s jasnou otázkou ve tváři. Zavrtěl hlavou. „Ne, děkuji vám. Čaj si nedám.“ Pak ho přemohl ten rozkošný úsměv. Zaváhal a přece jen se odlepil od stolu. „Ale nepohrdnu sušenkou.“ Znovu se usadil na pohovku naproti ní a vzal si z talířku na tácu tři sušenky. Tvářil se, že nevidí souhlasný pohled, který mu věnoval odcházející Rundle, a zeptal se na knihu, kterou čte. Ukázalo se, že je to jedno z působivých děl slečny Austenové, ale stejně působivá slečna Cliffordová připustila, že má v oblibě i životopisy. Zjistili, že oba četli jistá díla z vojenské historie, podělili se o podobné názory na poslední vývoj v Indii a pak se vrátil do práce a ponechal ji zase čtení. Ale ne na dlouho. Ozvalo se zaklepání na dveře a vešel Rawlins. Bez úvodu spustil: „Je tu paní Selwidgeová. Vypadá to, že má problémy.“ Zvažoval, že požádá Mirandu, aby se vzdálila, nebo že přesune schůzku do knihovny, ale… nemohl se k tomu přimět. Rawlins otevřel dveře a uvedl vysokou ženu, čerstvou třicátnici, slušně, až konzervativně oblečenou. Život jí však vepsal do tváře a do očí jistou tvrdost. I po všech těch letech se musel pořád bránit instinktivnímu nutkání vstát. Amelia Selwidgeová nebyla urozená dáma a překvapilo by ji, kdyby to udělal. Pokynul jí k židli před stolem. „Rawlins říkal, že máte nějaké potíže. Co se stalo?“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS278873
Amelia pro něj pracovala už dlouho a věděla, že může mluvit bez okolků. „Jde o lorda Treloara. Toho mladšího.“ „To je…“ Přimhouřil oči a zamyslel se nad dotyčnou rodinou. „Christopher?“ Amelia přikývla. „On si snad myslí, že má původ od boha. Mluvila jsem s ním už dvakrát, ale nechce si dát říct. Nebo se mu nechce věřit, že moje děvčata nejsou ten typ, co by se chtěl válet v seně s takovými jako on. Včera večer zase dělal dvěma z nich nemravné návrhy. Když mi to ta první, Cindy, nahlásila, poslala jsem našeho George, aby Treloara nenápadně sledoval. A dobře jsem udělala. Za půl hodiny potom to zkusil na Jane. Budete si ji pamatovat, taková droboučká, ale je zatraceně dobrá v baccaratu. Odbyla ho jednou, podruhé a on ji chtěl praštit. Nepovedlo se mu to jedině díky Georgeovi. Vyhodili jsme ho ven, ale dám ruku do ohně, že se zase vrátí.“ „Věřte mi, že se nevrátí.“ Pohlédl na Rawlinse a znovu na Amelii. „Byl opilý?“ „Ani trochu. Držíme se vašich pravidel do písmene. Kdo je líznutý, tomu ukážeme dveře. Ale Treloar nepil. Odporný chlap je to.“ Přikývl. „Už si s ním nemusíte dělat starosti. Řekněte Cindy a Jane – ano, pamatuju si je obě –, že Treloara nejspíš už nikdy neuvidí, ale pokud ano a on se k nim v klubu nebo někde kolem přiblíží, ať to okamžitě nahlásí vám nebo Georgeovi.“ Prohlížel si vrásky ve tváři Amelie Selwidgeové. „A to platí i pro vás. Ať se v tomto ohledu vyskytne jakýkoli problém, chci o něm slyšet. A od této chvíle platí pro lorda 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS278873
Treloara zákaz vstupu.“ Zasmušile se usmál. „Do všech mých podniků.“ „Do všech?“ Po Ameliině tváři se rozlil úsměv, když si uvědomila důsledky toho rozhodnutí. „Haha! To jeho lordstvu pěkně zkazí večery, když se nebude moct scházet s kamarády u vašich stolů.“ „Přesně tak.“ Roscoe se natáhl po peru. „Kdo ví, možná ho to naučí slušnému chování.“ Když mu Amelia dost poděkovala, s očividnou úlevou odešla. Teprve po cestě ke dveřím si všimla Mirandy Cliffordové, ale ta upírala oči do knihy a nevzhlédla. Rawlins vyprovodil Amelii ven a vrátil se. „Chcete, abych zašel jeho lordstvo navštívit?“ Roscoe, který už psal nějaký dopis – či spíše rozsudek vyhoštění Christophera, lorda Treloara –, zavrtěl hlavou. „Ne, chci vás mít s Muddem u sebe. Zmizení pana Clifforda je naléhavější záležitost a tento dopis…“ Odmlčel se, přečetl si, co napsal, rty se mu spokojeně prohnuly a pokračoval: „… bude k vyřízení věci s Treloarem stačit.“ Podepsal ho, osušil pijákem, složil, napsal na něj Treloarovo jméno a podal ho Rawlinsovi. „Jordan na to dohlédne. Pošlete některého z mužů, aby to doručil, pak vysvětlete situaci Jordanovi a požádejte ho, aby dal zprávu všem klubům. Treloar má doživotní zákaz vstupu, leda bych uznal za vhodné si to rozmyslet.“ Rawlins se zaculil. „Ano, pane.“ Vzal dopis a očividně veselým krokem odkvačil. Zavřely se za ním dveře a rozhostilo se ticho. Roscoe seděl v křesle a díval se na skloněnou hlavu Mirandy Cliffordové. Čekal… 100 Ukázka elektronické knihy