98
1.412 pohyblivé vokály Pohyblivý vokál je takový vokál, který se vkládá za určitých fonetických podmínek do skupin konsonantů na konci kmene, aniž by sám byl nositelem jakéhokoliv lexikálního významu anebo gramatické funkce. Pohyblivé vokály se v ruské substantivní flexi vkládají do konsonantických skupin a) před nulovou koncovkou (/šv-a/ – /š+o+v-Ø/ шва – шов, /mark-a/ – /mar+o+k-Ø/ мáрка – мáрок, b) před koncovkou začínající na konsonant – prakticky jde pouze o koncovku /-ju/ v Isg 3. skl.: /vš-i/ – /v+o+š-ju/ вши – вóшью (před koncovkou /-m,í/ v Ipl 3. skl. se souhláskové skupiny nevyskytují), c) před konsonantickým rozšířením kmene – prakticky jenom ve slovech дно – дóнья, кáмень (кáмня) – камéнья, кóрень – корéнья (/dn-o/ – /d+o+n-j-a/, /kam1n,-a/ – /kam1+e+n,-j-a/). Ze systému ruštiny se nedá přesně foneticky definovat, do kterých konsonantických skupin se pohyblivý vokál vkládá. Jsou totiž případy, kde se do stejné skupiny v jednom slově pohyblivý vokál vkládá a v druhém nikoliv. Tak např. ze dvou slov se stejnou skupinou /jm/ na konci kmene má каймá ,obruba, lem‘ v Gpl каём, ale обóйма ,objímka‘, прóйма ,průramek, kalibrová měrka‘ tvoří Gpl bez pohyblivého vokálu обóйм, пройм; obdobně je кáторга – кáторг, ale кочергá ,pohrabáč‘ – кочерёг, a z homonymních slov лáска ,něžnost‘ a лáска ,lasice‘ má první Gpl ласк a druhé лáсок ,lasic‘ apod. Jinde je rozkolísaný stav dokonce ve stejném slově, např. усáдьба – усáдьб / усáдеб (Zaliznjak 2003, 145), ремеслó – ремёсел / zastaralé ремёсл (SSRLJa 12, 1210n.). V případě rozkolísaného stavu jde vždy pouze o to, zda se v daném případě pohyblivý vokál má použít či nikoliv, nikdy není (ve stejném slově) kolísání co do výběru vokálu, jak to má slovenština s případy jako dosiek/dosák, kvapôk/kvapiek/kvapák. Ve vztahu k pohyblivému vokálu se různě chovají i jednotlivé typy skloňování. Např. za stejných fonetických podmínek existuje v Nsg maskulin 1. skl. množství slov s takovými koncovými skupinami souhlásek, které by v Gpl 2. skl. byly celkem vyloučené: tak např. existují v Nsg волк, парк, банк se skupinami /lk/, /rk/, /nk/ před nulovou koncovkou, ale slova 2. skl. se stejnými konsonantickými skupinami na konci kmene mají před nulovou koncovkou nutně pohyblivé /o/, např. пóлка – пóлок, пáрка – пáрок (sibiřský kožený oděv), бáнка – бáнок ,sklenice na zavařeninu‘. Obecně lze říci, že největší pravděpodobnost pohyblivého vokálu je před plozivou /k/ a afrikátou /c/: skupiny jako ploziva + /k/ (např. /bk/, /dk/, /pk/, /tk/…), afrikáta + /k/ (/čk/, /ck/89), tupá sykavka + /k/ (/žk/, /šk/) před nulovou koncovkou jsou naprosto vyloučené. Naopak, ve skupinách jako /s3t/, /s3d/, /k2t/, /nt/, /p3t/ se pohyblivé vokály nikdy nevyskytují.
89 Skupina /ck/ na konci kmene je vyloučena jenom u apelativ (všeobecných podstatných jmen): u vlastních místních jmen je celkem běžná, např. Кузнéцк, Луцк, Донéцк.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276416
speciální část – 1.0 podstatná jména
99
1.412,1 faktory určující výběr pohyblivého vokálu Pohyblivými vokály (v konvenční grafice!) mohou v ruštině být {о} (ó), {е} (é, ё), {и} v 1. a 2. skloňování, výlučně {о} ve 3. skloňování. Výběr pohyblivého vokálu graficky i fonologicky závisí na souhře tří činitelů (přičemž ne v každém případě musí hrát úlohu všechny!): na předcházejícím konsonantu, na následujícím konsonantu a na místě přízvuku. 1.412,11 pohyblivé vokály graficky Výběr písmena pro pohyblivý vokál se řídí v 1. a 2. skloňování vcelku stejnými zásadami: 1. Písmeno {о} se píše a) po velárách (bez ohledu na následující konsonant a na místo přízvuku), např. хохóл – хохлá, огóнь – огня, стеклó – стёкол, кýкла – кýкол, кýхня – кýхонь, b) před velárami po párových tvrdých konsonantech (bez ohledu na přízvuk), např. замóк – замкá, порядок – порядка, мох – мха, ведёрко – ведёрок, доскá – досóк, студéнтка – студéнток (kromě кочергá – кочерёг a сýмерки – сýмерек), c) před velárami i před párovými tvrdými konsonanty po /ž/, /š/ pod přízvukem, např. шов – шва, кишкá – кишóк, мошнá – мошóн. Tato pravidla vyčerpávají všechny případy grafiky pohyblivého vokálu v neutrech 1. skl. a v 2. skl. U maskulin 1. skl. je však několik případů, obzvlášť jednoslabičných slov, která mají {о} i v některých jiných pozicích. 2. Písmeno {е} (é, ё) se píše a) před velárami po /j/, po párových měkkých konsonantech bez ohledu na přízvuk a po /ž/, /š/, /č/ mimo přízvuk, např. прослóек – прослóйка, чаёк – чайкá, соловéйко – соловéек, копéйка – копéек, зверёк – зверькá, дóлька – дóлек ,dílek‘, серьгá – серёг, излúшек – излúшка, словéчко – словéчек, дрýжка – дрýжек, b) před párovými tvrdými i měkkými konsonanty bez ohledu na přízvuk, ne po velárách (a pod přízvukem ani po /ž/, /š/): tato zásada platí bez výjimky pro neutra 1. skl. a pro 2. skl., u maskulin 1. skl. je řada odchylek, viz 1.511,4; příklady: дятел – дятла, орёл – орлá, лев – льва, грéбень – грéбня, день – дня, гумнó – гумён/гýмен, ребрó – рёбер, копнá – копён/кóпен, земля – земéль, деснá – дёсен ,dáseň‘, бáрышня – бáрышень, c) vždy před /c/, např. отéц – отцá, нéмец – нéмца, сéрдце – сердéц, озерцó – озёрец, овцá – овéц (kromě slova яйцó – яúц), d) před /j/ u maskulin 1. skl. vždy, u neuter 1. skl. a v 2. skl. jen pod přízvukem, např. соловéй – соловья, ýлей – ýлья, питьё – питéй, семья – семéй (výjimkou je slovo ружьё – рýжей s pohyblivým {е} mimo přízvuk a tři periférní slova církevněslovanského původu манатья ,mnišský plášť‘, ектенья ,ektenie, střídavá prosebná modlitba‘, епитимья ,kanonický trest‘, kde je pod přízvukem pohyblivé {и} – манатúй, ектенúй, епитимúй).90 90
Srov. RG-M (1980, 510), která navíc uvádí i паремья ,čtení ze Starého zákona‘ – паремúй. Toto slovo se ovšem uvádí často i v podobě паремúя/паремия – паремúй, v níž {и} není pohyblivý vokál, viz Zaliznjak (2003, 729),
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276416
100
3. Písmeno {и} se píše před /j/ mimo přízvuk ve 2. skl. a u neuter 1. skl., např. копьё – кóпий, лгýнья – лгýний; pod přízvukem ve 2–4 slovech, uvedených v předchozím odstavci sub 2d) a ve slově яйцó – яúц. Ve slově зáяц – зáйца je zdánlivě pohyblivé /a/, ale to je pouze dojem z grafiky. Na základě výslovnosti [ˈzajɪʦ] není pohyblivý vokál fonematicky identifikovatelný a mohlo by to stejně dobře být /e/, /o/, /i/ nebo /a/. Na základě 1.412,125, tj. v postavení před /c/, musíme i zde pohyblivý vokál interpretovat jako /e/, tj. /záj+e+c-Ø/. Slovo кочáн ,hlávka (zelí)‘ připouští dvoje tvary: кочанá, кочанý i кочнá, кочнý atd., tedy /a/ se zde může chovat jako pohyblivý vokál. Je to jediný takový případ u ruských substantiv.
1.412,12 pohyblivé vokály fonologicky Fonematická interpretace pohyblivých vokálů je ztížena tím, že je otevřena otázka identit, tedy otázka toho, které nepřízvučné a které přízvučné hlásky lze vzájemně srovnat. Poněvadž zde není ani kritérium sémantické totožnosti, ani kritérium gramatické funkce, můžeme vycházet pouze z faktorů podmiňujících výběr pohyblivého vokálu, tj. z charakteru následujícího a předcházejícího konsonantu. V rámci totožného charakteru konsonantického okolí máme tedy právo identifikovat redukované vokály podle korespondujících přízvučných vokálů. 1.412,121 pohyblivé vokály po velárách Poněvadž je pohyblivý vokál bez přízvuku v 1. i 2. skl. po velárách vždy [ə], pod přízvukem [o], jsme oprávněni v tomto postavení vidět vždy foném /o/. Příklady s přízvukem: хохóл – хохлá, огóнь – огня; bez přízvuku: ýгол – углá, ýголь – ýгля, свёкор – свёкра, стеклó – стёкол, кýкла – кýкол, кýхня – кýхонь, fonologicky např. /s3t,ók+o+l-Ø/, /úg+o+l-Ø/, /kúx+o+n,-Ø/ atd. 1.412,122 pohyblivé vokály před velárami Před velárou je nepřízvučný pohyblivý vokál po párových měkkých konsonantech, po /j/ a /č/ vždy [ɪ], po párových tvrdých konsonantech vždy [ə], např. дóлька – дóлек [l ʲɪk], соловéйко – соловéек [ejɪk], копéйка – копéек, сынóчек [oʧ ʲɪk] – сынóчка, словéчко – словéчек, рýчка – рýчек, рынок [ˈrɨnək] – рынка, ведёрко – ведёрок [rək], крáска – крáсок, излúшек [ʂək] – излúшка, домúшко – домúшек, чáшка – чáшек. Ve stejných pozicích pod přízvukem je graficky {о}, resp. {ё}, tj. [o], např. зверёк – зверькá, серьгá – серёг, паёк [pʌˈjok] – пайкá, зрачóк – зрачкá, замóк – замкá, доскá – досóк, дружóк – дружкá, кишкá. Z toho vyplývá, že pohyblivý vokál před velárou je
BAS (15, 389); k tomuto typu viz 1.521,5. Pro další tři slova uvádí Zaliznjak (2003, 51, 729n.) tvary Gpl ектенúй, епитимúй, ale манатéй. V NKRJa (základní korpus) není doložen ani tvar манатий ani манатей, oproti tomu je 35 dokladů na ектений a 43 na епитимий (prosinec 2017).
Ukázka elektronické knihy