NATALIE ANDERSONOVÁ
odrazil neodolatelným úsměvem. Bylo jasné, že to udělal schválně. Srdce jí dunělo až v uších. „Dostalo se ke mně, že potřebuješ další sušenky pro svoje nenasytné modelky?“ „Přesně tak,“ usmál se zeširoka. „Na kolaudační večírek?“ Rozpřáhl ruce. „Někdo mi řekl, že by to byl krásný domov spíš než luxusní prázdninový dům, a tak jsem si chtěl vyzkoušet v něm trochu žít.“ „A co je tvoje definice slov trochu žít? Bavit se s krásnými lidmi?“ „Copak si to musí odporovat?“ zeptal se, shrnul si mokré vlasy z čela a zaujal postoj sochy anděla. „Samozřejmě je třeba se smířit s tím, že se tak trochu pohřbíš v ospalé vesničce s bandou seniorů.“ Ach… tak s tímhle začíná? Gracie se opatrně nadechla. „Vesnice není ani zdaleka ospalá. Je tam spousta turistů a příležitostí,“ zamumlala významně. „Spousta, spousta turistů.“ Rafe přimhouřil oči. „Takhle to na mě zkoušíš?“ Gracie pokrčila rameny, ale pulz jí jel na plné obrátky. Rafael na ni působil naprosto neskutečně. Proč si kčertu něco neobleče? „Vždycky chodíš na obchodní jednání v plavkách?“ „Když je horko.“ Ale on věděl, že Gracie přijede, a oblékl se tak schválně. Zatímco ona se dala do gala. Kalhoty by mu rozhodně prospěly. Na rtech mu sice hrál úsměv, ale oči byly ostré. „Jsem bohatý potenciální klient, neměla by ses přizpůsobit mým výstřednostem?“ Gracii na okamžik spadla čelist. 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276300
STŘEDOMOŘSKÁ RŮŽE
„A neměl by ses aspoň chvíli chovat jako slušná lidská bytost a nevyužívat svoje… atributy, abys mě znevýhodnil?“ „Atributy?“ opáčil nevinně. „Bylo mi jen horko.“ Ano, jemu je pořád horko. Zamračila se na něj. Se zábleskem v očích sáhl Rafael pomalu pro ručník a omotal si ho kolem pasu. „Lepší?“ Ne, nebylo to lepší. Z nějakého důvodu vypadal ještě víc sexy. „Nehraješ fér.“ Když uviděla jeho spokojený výraz, v duchu se nakopla. Musí přestat říkat, co ji napadne, hlavně v jeho přítomnosti, protože to vždycky bude nevhodné. „Hraju tak, abych vyhrál.“ Přistoupil blíž. „Na večírku bude spousta lidí,“ dodal svůdně. „Spousta potenciálních zákazníků. Bohatých. Spousta dobré reklamy díky selfíčkům a sociálním sítím různých modelek. Víš, že tihle lidé vždycky rádi vyfotí hezké jídlo.“ „Snažíš se mě podplatit.“ „Však už víš, že nejsem slušný mládenec,“ řekl chraptivě. „Tak pojď dovnitř a probereme podrobnosti. Ukážu ti, kde co bude.“ „Já už jsem viděla, kde co je,“ zamumlala. „Jen krátce. Jsem si jistý, že ti mohu lépe vysvětlit, co všechno tam budeš mít k dispozici.“ „K dispozici…“ Hlas se jí vytratil. Ta zvrácená vášeň v jeho očích se nedala snést. Rafael přesně věděl, jaký to na ni bude mít účinek. Mohla jen doufat, že ona má podobný účinek na něj. „Venku je stejně moc horko,“ zamumlal klidně. „Nikdy nevíš, jestli se ti nezatočí hlava, když tam zůstaneš moc dlouho.“ To byla rozhodně pravda. Pak si něco uvědomila. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS276300
NATALIE ANDERSONOVÁ
Pokud tohle Rafael chce, tak na něj opravdu má stejný účinek jako on na ni. Zamířila rovnou do vily a vytáhla si telefon, aby si zapsala podrobnosti. „Kolik hostů na té slavnosti bude?“ Snažila se být profesionální. „Mezi padesáti a sedmdesáti.“ „To je docela slušný večírek.“ „Sousedé, kolegové z práce, přátelé…“ Milenky? Na to se ptát nesmí. „Lidé, na které se snažíš udělat dojem?“ „Lidé, které chci nakrmit,“ odvětil znuděně a následoval ji do kuchyně. „Povinnosti hostitele beru velmi vážně. Rád bych naplnil očekávání všech svých hostů.“ Odmlčel se a opřel se rukama o opěradlo židle. „Nechci, aby někdo z nich cítil hlad.“ „Tak hlad?“ Gracie zdvořile pokrčila rameny, hodila telefon na stůl a obrátila se k němu čelem. „Využil jsi mě, abys mě sem dostal samotnou.“ „Ano.“ „A postavil jsi mě i mou zaměstnavatelku do složité situace. To je ti taky úplně jedno?“ „Rád dostanu, co chci.“ Klidně se na ni podíval. „Obvykle dělám všechno proto, abych to získal.“ Hraje špinavou hru. Porušuje pravidla. „Nenapadlo tě, že bys mohl jednoduše požádat?“ Chvíli na ni hleděl a pak se zdráhavě usmál. „Nechtěl jsem riskovat, že zase odmítneš.“ Zamračila se. „Posledně jsi byla tak natěšená na odchod, že ses ani neohlédla,“ dodal. „Počkat. A ty ses mě zeptal, aby zůstala?“ Vzpomněla si na nedávné ráno, kdy se mu snažila co nejrychleji uniknout. Myslela si, že právě to chtěl – aby se trapně neloučila. A najednou ho 100 Ukázka elektronické knihy