a ženou ostatně všechno. Jednou jsem prohodila jedno jméno, jen tak mimoděk, jako bych ho četla v ranních novinách, a pozorovala jsem, jak zareaguje. Věděl, že to není náhoda. Pálí mu to. Ale tvářil se, že to neví. Pak jsem to udělala ještě asi dvakrát. Je to hra, na kterou přistupuje, aby mě potěšil. Aby mě potěšil, udělá cokoli. Snaží se odpovědět, aniž by dal odpověď. Já toho nezneužívám, udělala jsem to jen v těch několika případech. Naučila jsem se to domýšlet: i když neodpoví a řekne „Podívej, holčičko, na to jméno zapomeň,“ nebo něco podobného, tak už vím, že došlo k nejhoršímu. Jen jednou zareagoval odlišně, prohlásil „Tihle novináři vědí houby, ta teroristka už bude určitě daleko odtud se změněným jménem,“ a pronesl to tak, že jsem nabyla dojmu, že tu dívku propustil sám... Připadalo mi, že se chlubí. Klid, dojdu k tomu, jen vysvětluju, jak se věci mají, protože to vůbec není jednoduché... Je to choulostivá záležitost, musíte se to snažit pochopit, jako jsem se o to snažila já. Minulý pátek jsem to udělala, zmínila jsem jméno vašeho syna, jako bych ho četla v novinách. A co se stalo? Sotva to uslyšel, ztuhl. Skoro jsem si myslela, že něco provede. Pak se na mě strašně vážně podíval, hrnek s kávou zůstal nehybně viset ve vzduchu, nechal uplynout několik vteřin, jako by přemýšlel, co říct, anebo se chtěl uklidnit, vyprávím to všechno takhle pomalu, abyste cítila, co jsem cítila já, a pak pronesl „Holčičko, na tohle jméno zapomeň, už ho nikdy nevyslovuj, ani tady, ani venku. Nikdy víc.“ V tu chvíli jsem pochopila. Vy také? Pochopila jsem, že je mrtvý, už nežije, je po smrti. Promiňte, ale je to tak, do háje, váš syn je mrtvý!
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275909