a ženou ostatně všechno. Jednou jsem prohodila jedno jméno, jen tak mimoděk, jako bych ho četla v ranních novinách, a pozorovala jsem, jak zareaguje. Věděl, že to není náhoda. Pálí mu to. Ale tvářil se, že to neví. Pak jsem to udělala ještě asi dvakrát. Je to hra, na kterou přistupuje, aby mě potěšil. Aby mě potěšil, udělá cokoli. Snaží se odpovědět, aniž by dal odpověď. Já toho nezneužívám, udělala jsem to jen v těch několika případech. Naučila jsem se to domýšlet: i když neodpoví a řekne „Podívej, holčičko, na to jméno zapomeň,“ nebo něco podobného, tak už vím, že došlo k nejhoršímu. Jen jednou zareagoval odlišně, prohlásil „Tihle novináři vědí houby, ta teroristka už bude určitě daleko odtud se změněným jménem,“ a pronesl to tak, že jsem nabyla dojmu, že tu dívku propustil sám... Připadalo mi, že se chlubí. Klid, dojdu k tomu, jen vysvětluju, jak se věci mají, protože to vůbec není jednoduché... Je to choulostivá záležitost, musíte se to snažit pochopit, jako jsem se o to snažila já. Minulý pátek jsem to udělala, zmínila jsem jméno vašeho syna, jako bych ho četla v novinách. A co se stalo? Sotva to uslyšel, ztuhl. Skoro jsem si myslela, že něco provede. Pak se na mě strašně vážně podíval, hrnek s kávou zůstal nehybně viset ve vzduchu, nechal uplynout několik vteřin, jako by přemýšlel, co říct, anebo se chtěl uklidnit, vyprávím to všechno takhle pomalu, abyste cítila, co jsem cítila já, a pak pronesl „Holčičko, na tohle jméno zapomeň, už ho nikdy nevyslovuj, ani tady, ani venku. Nikdy víc.“ V tu chvíli jsem pochopila. Vy také? Pochopila jsem, že je mrtvý, už nežije, je po smrti. Promiňte, ale je to tak, do háje, váš syn je mrtvý!
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275909
IV Napijte se trochu vody, ano, tak. Ne, nemám děti, ale vím, co cítíte, protože Zinho je pro mě spíš syn než bratr. To proto jsem kvůli němu vsadila do hry všechno. Říkám mu Zinho, protože to byl můj chlapeček, bylo nás pět sourozenců, z toho já jediná holka, bylo mi dvanáct, když se Zinho narodil, byl o hodně mladší než sourozenci. Všichni ostatní už byli dospělí. Maminka dostala poporodní depresi, chlapeček skoro umřel, jak o něj nikdo nepečoval, a já ho zachránila. Bratři se rozběhli po světě za obchodem. Starala jsem se o Zinha, jako by to bylo moje dítě. Neodkojila jsem ho jenom proto, že jsem ještě neměla prsa. Byla jsem mu matkou, skutečnou matkou, po celý život. A když pomyslím, že se mnou dnes ani nepromluví; odmítá mě, jako bych byla malomocná… On i ostatní. Jediný, kdo se mnou mluví, je máma. Matky vědí, matky nejsou jako ostatní. Máma ví, že jsem Zinha přivedla nazpět, zachránila jsem ho před smrtí, protože odtamtud, kde byl, nemohl utéct, neměl pas. To kvůli němu jsem změnila svůj život, a on se dnes ke mně nezná.
V Jestli jsem předvídala, že se to může stát? Měla jsem určitou předtuchu, cítila jsem, že se vydávám na nebezpečnou cestu bez návratu. Ale neměla jsem čas přemýšlet. Toho deštivého odpoledne, kdy zvedl telefon hned
101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275909
při prvním vyzvánění, jsem měla pocit, že mi srdce vyskočí z těla. Můj přítel advokát mi doporučil: jdi rovnou k věci, žádné okolky. A tak jsem to udělala. On se jen zeptal, kde teď jste? A já odpověděla, v telefonní budce, právě jsem vyšla z fitcentra a jsem v budce, a on na to: můžete sem teď přijet? Víte, byla to zkouška, vím, jak to chodí, protože jsem advokátka, sama jsem to mockrát použila. Prověřujete, zda má ten člověk opravdu zájem, jestli je ochotný udělat cokoli. Věděla jsem, že je to zkouška, hop, nebo trop, a tušila jsem, že jde o cestu bez návratu, ale neměla jsem čas přemýšlet, zvažovat. Řekla jsem: přijdu, dejte mi adresu, přijdu hned. Samozřejmě že jsem adresu znala. Ale chtěla jsem mít heslo, propustku, abych tam mohla přijít a říct, přišla jsem za tím a tím, už na mě čeká. Ten dům znají všichni, už zdálky nahání strach.
VI Vím o tom případu kněze, který se kvůli němu zabil, nevím všechno, ale už jen z toho, co vím, je mi špatně. Četla jsem ten příběh. Když můžu, čtu, je to koneckonců můj muž. Nemluvíme o tom, máme takovou dohodu, ale já to chci vědět. Musím to vědět a pokusit se to pochopit. Jak může takový člověk, který je ke mně tak hodný, být k jiným tak zlý. Nejsem žádná světice, když můžu získat nějakou výhodu, neváhám, ale přiznám se vám, že krutosti, jaké dělá on, mě děsí... Když jsem o tom četla, zmocnila se mě panika.
102 Ukázka elektronické knihy