„Nebylo nutné zmiňovat pochybnosti bratra Anselma!“ „Nařídil jste mi, abych zapsal všechno, kapitáne,“ bránil se zaraženě písař. „No jo, to je fakt,“ připustil Kotrba a vrátil mu jeho záznamy. „Dobrá, jsme teprve na začátku a...“ Přerušilo ho klepání na dveře sálu. Vešel malíř Sprangler se sklopenou hlavou, očima upřenýma na zem, jako dvořan přicházející žadonit o nějakou laskavost. A opravdu, jakmile kapitána a jeho synovce pozdravil, prohlásil: „Odpusťte, kapitáne, že vás obtěžuju v tuto hodinu, ale rád bych vám řekl cosi, co vás nejspíš překvapí...“ Odmlčel se s pohledem upřeným na Matyáše a písaře, kteří ho pozorovali, a jakožto malíř pohlédl i na odlesky svíček na kachlích velkých kamen. „Já vás poslouchám,“ připomněl se Josef. „Jistě, kapitáne, víte, že moje umění mě nutí využívat služeb živých modelů.“ „Mrtvé modely by mi dělaly starost, pane Spranglere.“ Obr se pousmál. „Avšak stalo se, že mi právě jeden z těchto modelů, mladá žena, před několika dny přijel z Itálie. Mám se s ní setkat zrovna teď, čeká na mě.“ „Čeká na vás? Kde?“ „V hostinci U lucerny. Vím, že to není doporučeníhodné místo, ale vybrala je ona.“ „A jak se ta kráska jmenuje?“ „Federi... Federica.“ „A dál?“ „Federica... Contini...“ „Obávám se, pane Spranglere, že vaše milá Federica bude muset strávit ještě jednu noc v tom vykřičeném místě, od kterého jste ji měl, mimochodem, odradit.“ „Nemohl jsem tušit, že budeme zavření na hradě. Nechte mě pro ni dojít.“ 99
Astronomuv sen.indd 99
2/16/18 12:19 PM Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275879