22 O kouzelném zrcadle
ejdřív se přesvědčí, jestli někdo nečenichá za dveřmi, pak je zamkne. Přejde k oknům a zatáhne těžké závěsy, aby ani pták, co by letěl kolem, nemohl nahlédnout dovnitř. Zažehne svíčku a přejde k truhlici. Odemkne sedmero západů a začne se probírat svými věcmi, těmi nejosobnějšími a nejdražšími. Teprve na dně, pečlivě zabalené v bublinkové fólii, je to, co hledá – staré, trochu už matné zrcadlo. Uchopí jeho rukojeť a podívá se do něj. „Zrcadlo, kouzelné zrcadlo, řekni mi, kdo je v naší zemi nejopuštěnější?“ Zrcadlo se projasní a objeví se v něm obraz staré zklamané tváře. „Nejopuštěnější jsi ty, černá královno,“ promluví zrcadlo. Ano, tohle chtěla královna slyšet, ví, že je opuštěná, jen se v tom potřebovala ujistit. Přátelé se už týden neozvali. Je zvědavá, jestli zapomenou úplně,
N
107
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275847