„Je to hezké, že?“ zašeptal mezi násilnými polibky. „Tohle chceš, že, Fran?“ Snídaně s Aronem a jeho rodinou ráno po projížďce byla příšerná. U stolu jsem mlčela jako zařezaná a nikomu jsem neodpovídala. Máminy nenápadné kopance pod stolem nijak nepomáhaly. Mlčky jsem sledovala, jak si ostatní mažou chléb máslem, nalévají džus a kávu. Mámě po nějaké době došla trpělivost a nakázala mi odejít. Já jsem ale zůstala sedět. Ne proto, že bych chtěla ztropit scénu, jen jsem se najednou cítila neskutečně unavená. Ale když se na mě upřeně zadíval už i táta, najednou jsem toho měla dost a prohlásila jsem, že nemám chuť mluvit, protože jsem pořád v šoku z toho, co se stalo včera večer. A potom jsem jim pověděla o projížďce autem, o tom, jak mě Aron zneužil. Řekla jsem jen úplnou pravdu. „Co to říkáš?“ zamračil se Aronův táta. Několik vteřin mi trvalo, než jsem si uvědomila, že ho nerozčílilo chování jeho syna, nýbrž moje obvinění. „Nevím, o čem to mluvíš.“ Aron se opřel v židli. „Asi ses málo vyspala, Fran,“ dodal táta. „Ano, to ano,“ přitakala jsem. „Po tom všem, co mi včera udělal, jsem vážně nemohla usnout.“ Kývla jsem na Arona. „O co ti proboha jde?“ opáčil Aron. „Pardon, ale ničemu nerozumím.“ „Klid, Arone,“ zamával Aronův otec na svého syna ubrouskem. „Vyřešíme to.“ „Není co řešit,“ namítl Aron. Pohled měl stejně temný jako včera v autě. „Muselo se ti to zdát, to celé byl jenom sen.“ „Tak ukaž ruku,“ vybídla jsem ho. „O čem to meleš?“ „Jestli se nic nestalo, jestli to byl jenom sen, tak se mi určitě zdálo i to, že jsem tě kousla do ruky, ne?“ 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275827