ANGELA BISSELLOVÁ
zrzky však tušil, že existuje jen jeden způsob, jak to zařídit. A to znamenalo dokončit to, co začal na pohovce. Jordan za sebou zaslechla pohyb a otočila se od okna. Xavier už netelefonoval. Na sobě měl čistou košili a kravatu a všimla si, že se učesal. Vypadal tak dokonale, že ji prsty svrběly bláznivou touhou ho zase rozcuchat. Popadl sako a oblékl si ho a ji zaplavilo zklamání, ačkoliv už došla k závěru, že nebudou pokračovat tam, kde přestali. Vykročil k ní a vzal ji kolem pasu. Vytřeštila oči. Pak jí zvedl bradu, a když zamrkala, vtiskl jí polibek na ústa. „Omlouvám se, ale musím se vrátit do kanceláře.“ K čertu s ním, pomyslela si v duchu. Proč neřekl něco arogantního a nesnesitelného? S tím by se nějak popasovala. Ale něžný a omluvný…? To není fér. „Mám tu sedět a čekat na tebe? Protože jestli jsme tu skončili, mohla bych stihnout ten trajekt.“ „,Skončili‘?“ V šedých očích mu zajiskřilo. „Řekl bych, že jsme zdaleka neskončili –“ přitáhl si ji blíž, až zalapala po dechu, když ucítila jeho erekci, „– nemyslíš?“ Tváře jí zaplavil žár. Stejně jako další části těla. Zamračila se. „Říkal jsi, že byla chyba… mě políbit,“ připomněla mu. „Tvrdil jsi, že se to už nebude opakovat.“ Vypadal klidně. „Pletl jsem se. Občas se to stává,“ dodal tak vážně, až mu na to skoro skočila – dokud nezahlédla nepatrné cuknutí koutku úst. „Jsem tu ve vězení?“ 98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275826
SKANDÁLNÍ MILENKA
Přimhouřil oči. Spustil ruku a ona si říkala, že nelituje, že už se jí nedotýká. Vytáhl telefon z kapsy. „Pošlu ti kód k výtahu,“ pronesl a vyťukal zprávu, „abys mohla odejít a zase se vrátit přes garáž. Jestli budeš chtít zůstat tady, můžeš si tu odpočinout a nikdo tě nebude rušit. Je tu venkovní terasa a bazén a v kuchyni najdeš základní věci.“ Vsunul telefon zpátky do kapsy a zadíval se na ni. „Odpověď na tvoji otázku zní ne, Jordan. Nejsi tu ve vězení.“ Kousla se do rtu. Hlava se jí točila a mozek se zoufale snažil vyznat v tom, co se děje. Co to znamená. Neřekl to mnoha slovy, ale tím, že jí poskytl neomezený přístup ke svému bytu, jí dal možnost, aby odešla a už se nevrátila – přesto dal jasně najevo, že nechce, aby mu zmizela ze života. Proč? Aby mohli dokončit jejich „záležitost“? Jde o sex? Jenom o sex? A pokud ano, proč ji ta představa nepobuřuje? Protože ho chceš. Románky na jednu noc jí nic neříkaly. A s Xavierem by to nic jiného nebylo. Jak by taky mohlo? Žili na různých stranách světa. Byla v jeho zemi jen turistka. Navíc se jejich názory na lásku a manželství značně lišily. Jejich vztah bude jen krátká bouřlivá epizodka – nic víc. Dokonalé! To by jí řekla Ellie, kdyby tu byla. Ach, Jordan úplně viděla, jak kamarádce září oči. Jdi do toho, vybídla by ji. Žij trochu. Život je příliš krátký a nepředvídatelný. Jako zdravotní sestry na traumatologii obě moc dobře věděly, jak nejistý může život být. Jak rychle a nečekaně může skončit nebo se nezvratně změnit. Jordan přišla o svého tátu a nevlastní mámu během čtyř let a oba zemřeli relativně mladí. Prožili spolu dvanáct úžasných let, ale mělo to být déle. 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS275826
ANGELA BISSELLOVÁ
Co by si Camila myslela o vztahu mezi svou nevlastní dcerou a Xavierem? Je to její syn. Jordan si představila, že by Ellie měla i na tohle odpověď: No a co? Není to přece tvůj brácha! V duchu zasténala. Nebo možná nahlas, protože periferně viděla, že se Xavier pohnul a jemně ji vzal za ramena. „Rád bych s tebou strávil víc času, Jordan.“ Polkla. Je to jiný výraz pro Chci s tebou mít sex? Netušila. V takovéhle situaci se ještě nikdy neocitla. Existuje nějaká etiketa? Pokud ano, Xavier to bude vědět. Copak bohatí muži nemění ženy tak často jako svoje obleky? Nastalo ticho a pak zaslechla, jak si povzdechl. „Chci tě, Jordan. To nemůžu popřít – ne po tom, co se stalo na pohovce. Funguje mezi námi chemie a nemyslím si, že bys chtěla teď odejít a neprozkoumat to dál.“ Jeho otevřenost ji šokovala, a přesto dojala. Poskytla jí kuráž, aby taky promluvila. Otočila se a zvedla k němu pohled. „Dneska jsi mě obvinil, že utíkám, a nejspíš to tak trochu i bylo. Po včerejším večeru u bazénu…“ Nadzvedla rameno. „Cítila jsem se trapně – a zmateně. Políbil jsi mě, Xaviere, a pak jsi mě odmítl. Jak jsem se měla cítit? Myslela jsem si, že nám dělám laskavost, když odcházím. Nechtěla jsem tě urazit ani působit nevděčně.“ Nadechla se. Uši jí hořely a věděla, že se červená. Ale přiměla se pokračovat. „Včera večer jsi řekl, že políbit mě byla chyba, a teď tvrdíš, že ses pletl… Takže myslím… že i když to nebylo nejlepším způsobem… že ses snažil udělat správnou věc a být čestný, protože ses domníval, že bys mě jinak využil…“ 100 Ukázka elektronické knihy